"Nejdůležitější není to, jaké máte známky, ale jaký žijete život, jací jste, jak umíte pracovat... To je krédo naší školy, deváťáci...."

Dovolte mi k této čerstvé citaci ředitele ZŠ na Lyčkově náměstí v Praze 8 Mgr. Jana Kordy přidat několik osobních slov s jednou videoukázkou z pátečního konce školního roku.

Myslím, že nemusím nikomu z rodičů školáků vysvětlovat, jak nesmírně moc člověku záleží na tom, aby jeho dítě mělo štěstí na školu a učitele, kteří ho budou vzdělávat. A nemusím určitě popisovat onu obrovskou radost, když potkáte učitele, který vaše dítě skutečně obohacuje, stejně jako školu, která vaše dítě posunuje k touze po dalším vzdělávání....

Když jsem poprvé před čtyřmi lety stál se svou dcerou Aničkou před zmiňovanou školou a četl nápis "Smysluplná škola", trošku jsem znejistěl a měl obavu, jestli nejde jen o líbivé heslo. Každá škola by přece měla taková být, aniž by to měla napsáno na svých dveřích. Opravdu je dobré dát právě sem vlastní dítě a časem ještě další dvě děti? ptal jsem se sám sebe...

Vzpomněl jsem si na tyto pochybnosti v pátek při loučení 9. A, 9. B a 9. C na zahradě školy a v duchu se už poněkolikáté omlouval této škole za své pochybnosti. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že nejen nejstarší Anička, ale také dvě mladší dcery našly v této škole prostředí, ve kterém se cítí nejlépe, jak je to možné. Bylo by to na dlouhé povídání, kdybych popisoval svou vděčnost a nadšení nad přístupem učitelů, ať jde o pana učitele z první třídy nejmladší dcery, paní učitelky ze čtvrté třídy prostřední dcery a také nejstarší Aničky.

Snad něco z mých pocitů pochopíte při pohledu na toto video, na kterém uvidíte, jak srdečné bylo loučení deváťáků, počínaje zpěvem dětí této školy (do kterého se zapojil ředitel), přes velmi pěkný proslov ředitele školy až po děkování samotných žáků - to jsem už na video nezachytil dojemné chvíle loučení žáků s učiteli...

Rád bych ale v této souvislosti vzpomněl i na první školu, kam nejstarší dcera chodila - na ZŠ v Hluku. Právě ta jí dala základy od první do čtvrté třídy, nebýt těchto základů, nemyslím, že bych slyšel od učitelů v Praze na adresu dcery tak milá a povzbuzující slova. Včetně dodatku - no jo, my jsme si to říkali, když jsem v Praze vysvětloval, že našim domovem a základem je moravské Slovácko, nejkrásnější místo v naší zemi.

Víc už toho psát nebudu, místo toho bych nejraději prosil čas, aby se alespoň pozastavil, prosím, alespoň na chvíli. Vždyť sami na svých dětech vidíte, jak neskutečně rychle čas mezi první a devátou třídou utekl, určitě si vybavujete, když jste své děti vodili do školky, nebo do školy. Vidím před očima paní učitelku Tomaštíkovou z Hluku, jak poprvé v první třídě vítá Aničku a její spolužáky. Nádherné okamžiky! Je to možné, že všecko tak uteklo? Že život tak pádí a nedává nám šanci vychutnat si ty nejhezčí chvíle?

Rád bych i takto pozdravil všechny učitele a žáky z Hluku, stejně jako z pražského Karlína. Všem bych rád popřál to nejlepší. Rodičům prvňáčků, aby si užívali každé chvíle se svými dětmi během školních let, protože možná nikdy nic krásnějšího nezažijí.. A rodičům deváťáků držím palce, aby jejich děti našly takovou střední školu, která jejich děti připraví co nejlépe na život. Najít takovou školu není jednoduché, český vzdělávací systém potřebuje změny k lepšímu - ale to už by bylo jiné psaní...

 

Věřte mi, kdo třeba ještě děti nemáte - pozorovat děti, jak poznávají svět kolem sebe, jak rostou, dospívají, je nejvíc ze všeho!!!!!!!!!! Nic úžasnějšího nemůže život nabídnout!!!!!!

Radek Bartoníček