I když už v Ostrožské Lhotě nebydlím, a tedy ani nemám možnost tolik sledovat tamní dění, nelze nevzpomenout jednu smutnou událost z dnešního dne.

Právě dnes se uzavřel život Antonína Malůška, rodáka z Ostrožské Lhoty, který většinu života prožil v Brně, ale nikdy neztratil vztah k rodné vesnici. Do ní se také s manželkou v posledních letech života vrátil a snažil se této obci hodně pomáhat. V třiaosmdesáti letech se uzavřel život člověka, ke kterému jsem měl blízko a moc bych si přál, aby se na něj nikdy nezapomnělo.

Potkal jsem ho vlastně až ke konci jeho života, potkal jsem ho shodou náhod, když on se vrátil do svého rodného domu ve Lhotě v důchodovém věku rozhodnutý tady také dožít, zatímco já se vrátil do Lhoty s tím, že možná ještě jednou na nějakou dobu odejdu. Byl jsem šťastný za tuto shodu náhod, protože jsem měl možnost trávit spoustu času s člověkem, který byl velmi citlivý a zároveň nesmírně aktivní, činorodý, který neustále přemýšlel, kde a jak by mohl být platný.

Psal řadu textů do místního zpravodaje, pracoval v Matici Svatoantonínské, podílel se na knize o Ostrožské Lhotě, věnoval se svým odborným kovářským věcem, prožíval místní lhotské dění. Nebylo setkání, kde by nemluvil o tom, co by bylo dobré pro Lhotu (a Antonínek!) udělat - a samozřejmě se snažil konkrétními kroky mnohé i dělat. Byl tvrdohlavý, paličatý, umanutý, přinášelo mu to kritiky i nepřátele, ale právě díky těmto vlastnostem byl osobností, na kterou se nedá zapomenout.

Ani toto všechno ale nevystihuje jeho obrovské úsilí, ze všeho nejvíce pečoval o odkaz P. Šuránka, nesmírně moc se snažil, abychom na tohoto vzácného lhotského kněze nezapomínali, organizoval setkání, psal texty, dělal mnoho proto, aby tento kněz byl církví skutečně doceněn.

Když tady nyní vzpomínám některé jeho aktivity (bylo jich mnohem víc, snad je někde vzpomenout ti, kteří ho znali mnohem déle), musím také napsat věc, které mě vždy velmi mrzela. Právě na příkladu pana Malůška jsem poznal, jak nevděčná může být dědina i někteří lidé v ní, právě u něj jsem poznal, jak je téměř nemožné, aby dědina přijala do svého náručí někoho, kdo byl dlouhá léta pryč.

I proto sem píši tato slova, aby ti, kteří nevědí, nebo ti, kteří přijdou po nás, věděli, že Antonín Malůšek byl člověk hluboce zbožný, milující svou manželku i děti a ochotný kdykoliv pomoci obci, ve které měl on i jeho předci kořeny.

S každým člověkem, který navždy opouští naši Lhotu, odchází i kus samotné dědiny. Není pro mě smutnějšího pohledu, než toho, při kterém vidím při procházce hřbitovem další čerstvou hlínu, další nový nápis na náhrobku. Lidí, které jsme znali ubývá, zatímco lidí, jejichž tváře nám nejsou nijak povědomé, přibývá. Je to bolestné poznání, které jednou čeká na každého. Čím víc člověk stárne, tím víc si uvědomuje, jak je náš odchod neodvratný. Přesto každý z těch, co odešli, zůstává v našem srdci i vzpomínkách. Věřím, že takto v mnohých z nás zůstane i pan Malůšek.    

Vzpomeňme na všechno dobré, co udělal, a odpusťme mu to, v čem třeba někdy chyboval. Čest jeho památce.

Rozloučení se zesnulým se uskuteční v pondělí 4. listopadu od 15. hodin v kostele Svatého Jakuba Staršího v Ostrožské Lhotě.

RB    

Na této fotografii Stanislava Dufky vidíte pana Malůška s jeho paní na fotbalovém Slovácku, kterému věrně léta fandili. Jeho statečná paní si zaslouží obrovský hold za to, s jakou láskou a péčí svého muže celý život doprovázela. Vždy jsem za nimi do jejich útulného domku rád chodil a vždy jsem se u nich cítil jako doma. Mnohému jsem se u nich přiučil, mnohé se dozvěděl... Právě u Malůšků jsme se setkávali s lhotskými pamětníky, kteří už dnes nežijí. Byli to vždy zajímaví lidé, kteří měli spoustu a spoustu vzpomínek, byly to výlety do historie obce, které nejde ničím nahradit. Nedávno například zemřel pan Vlk, člověk s obrovskou pamětí, který toho hodně pro Lhotu udělal.   

  Tady jsem ještě přidal video Lenky Fojtíkové, která v roce 2010 natočila ukázky z antonínkové pouti, na které byla panu Malůškovi udělena Bílá růže P. Antonína Šuránka za to, že patřil k iniciátorům sympozií o P. Šuránkovi, vydával také přednášky z těchto sympozií, organizoval Dny P. Šuránka, vytvořil výstavu o tomto knězi. Bylo to naprosto zasloužené ocenění, byť vím, že i na "půdě" křesťanského společenství vyvolával občas pan Malůšek polemiku... Samotné předání najdete v čase 4.30. Díky Lence za natočení i upozornění!