Slavící stoletý

Kdybych včera nebyl přitom, přiznám se, že bych tomu možná ani nevěřil. Nevěřil bych, že je možné, aby člověk slavil 100 let života, přitom hrál na housle, měl v sobě ironii, uměl si udělat srandu sám ze sebe a ještě k tomu pohotově reagoval na slova jiných. Ale jo, takový člověk existuje, a to dokonce na našem Slovácku, jmenuje se František Hamada a včera mu k této stovce zahrála a zazpívala řadu muzikantů i zpěváků. Šel jsem se na tuto svým způsobem historickou událost podívat a tady se můžete podívat na první videoukázku. Přidám další, spíše ale večer... A samozřejmě o něm napíši i více slov...

Jaká to byla včera oslava? Myslím, že fakt příjemná, a řekl bych, že hlavně díky jubilantovi. Atmosféra se mi zdála v první části spíše taková vážnější, lépe řečeno publikum reagovalo na můj vkus trošu vlažně, ale možná je to jen tím, jak často slyším, že jsme tady uprostřed Evropy na rozdíl od mnoha jiných národů jaksi škrobenější, vážnější, chybí nám mnohem více úsměvů, emocí i bezprostřednosti - však sám občas tyto ne zrovna radostné vlastnosti pozoruji i na sobě.

Večer se ale nakonec pěkně rozjel a gradoval. Pan Hamada už špatně slyší, takže si určitě někteří říkali, v jaké je vlastně kondici - řekne něco, zahraje, jak bude pohotový? Pan Hamada nakonec opravdu zahrál, dokázal vyprodaný sál i rozesmát a myslím, že i udivit pamětí. Ano, tam a tam v Hradišti byl krámek té a té paní, a tam jsem kupoval za korunu knížečky s melodiemi, které jsem potom hrál, když jsme s muzikanty doprovázeli promítání němých filmů. Otevřel jsem pusu a jen jsem si říkal: tý jó, tak to je živá kronika Uherského Hradiště v nevyčíslitelné hodnotě.

Co k tomu dodat? Doufám, že všechny jeho vzpomínky i slova byla zachycena, že si s ním někdo teď či v minulosti dokázal na dlouhé hodiny sednout a jeho život zachytit. Kolik takových lidí ještě žije? Strašně málo? Možná je jediný. A kolik bylo gratulantů! Nenápadně jsem stál kousek od nich a poslouchal, jak formálně či upřímně blahopřejí. Platí varinta dvě, v těch přáních bylo hodně srdce i upřímnosti! Tak, pana Hamado, všechno dobré!

Panečku, sto let. 100! 

RB      

Začínám jedním z nejhezčích okamžiků večera, písnička Javorové husle... A hrající stoletý František Hamada - jak mi řekla moje žena s výborným hudebním sluchem: On ti člověče hraje na ty húsle vzhledem k věku moc dobře!

 ... další milý okamžik, velmi hezké přání od Pondělníků... Od koho? Hradišťáci vědí, pan Hamada se každý druhý týden schází s partou chlapů při písničce a vínku... A protože se scházejí vždy v pondělí, tak je jejich název jasný...

... tady děkuje pan Hamada Pondělníkům...

 ... a tady jsou jedni z gratulantů, CM Stanislava Gabriela. A také několik sólistů. Každý z nich stojí za podívání a poslech, doporučuji. A kromě muziky a písniček také několik slov gratulací panu Hamadovi...

Jitka Šuranská ještě jednou s Jiřím Plockem, redaktorem Českého rozhlasu, který večerem provázel... Přiznám se, že jsem JŠ neznal, ale svým vystoupením mě hodně dostala - mimochodem, ve středu 11. června vystupuje v Luhačovicích 

... takto krásně společným zpíváním večer končil - Okolo Hradišťa... Jen jsem nestihl nahrát první slova, ale určitě je znáte a zazpíváte si je sami :)

.. a tady jsem přidal v pondělí večer překvapivé video... ŽIvot je jen náhoda... A kdo hraje a zpívá? :)

A rád bych dal odkaz i na pěkný článek a fotky Lenky Fojtíkové ...