Přehled fotografií

Vsadím se, že málokterá zvonice (ano zvonice, já i mnozí další jí říkají kaplička, ale není tomu tak) je tak „slavná", jako zvonice, stojící těsně u velmi frekventované silnici v Ostrožské Nové Vsi. Jak jsem se několik rát přesvědčil, známá a svým způsobem slavná je, ale málokdo ví o ní něco bližšího. Přemýšlím tedy, co o ní na následujících řádcích napsat, rozhodně tady nechci nechat na stránkách jen samotné fotky ze žehnání této repliky, protože - jak jsem mnohokrát napsal - samotné fotky v mnoha případech lidem nic neřeknou. Tedy pojďme si říci něco k žehnání a zvonici, do které loni naboural řidič s kamionem, zničil ji a nyní musela být postavena nová.

První bych měl poznamenat (zejména pro mladší), že zvonice či kapličky tady nestojí jen tak, jako nějaká okrasa, kdysi měly svůj hluboký smysl, řada lidí hledala právě u nich duchovní útěchu, povzbuzení, naději. Lidé se u nich pravidelně a v pokoře zastavili, pomodlili se a zase šli dál. Toto dnes už prakticky vymizelo (samozřejmě nejen v O.N.Vsi), když jsem si povídal s lidmi z okolí zvonice, říkali mi, že naprostá většina těch, kteří měli ke zvonici hluboký vztah, postupně zestárla a tento svět opustila. Ještě několik posledních jednotlivců je, ale už jich není mnoho, i u nedělního žehnání jsem viděl některé věřící, s jakým dojetím „návrat" zvonice vítali.

Teď bychom se mohli přesunout do kostela, přišel jsem později, na fotkách vidíte nosítka a na nich sochu Pannu Marie, odkud ji hasiči nesli právě k nedaleké zvonici. Mimochodem, ve chvíli, kdy kamion původní zvonici zničil, socha v ní nebyla, protože byla odvezena k restaurování. Vraťme se ale do nedělního kostela 5. října 2008.

Kostel byl plný, několik dětí a dospívajících stálo v kroji přímo v kněžišti. Místní kněz P. Petr Krajčovič děkoval na konci mše svaté všem za účast, před závěrečným loučením mimo jiné „káral" rodiče, protože od dětí slyšel, že se rodiče s dětmi doma nemodlí. Zmínil se také o zajímavé návštěvě, o dalším víkendu totiž přijedou do Ostrožské Nové Vsi řeckokatoličtí bohoslovci, kteří budou mimo jiné v kostele v sobotu zpívat. Kněz se obracel na Novovešťany, jestli by se postarali některým bohoslovcům o ubytování a stravu, hledal ještě čtyři zbývající dobrovolníky.

Potom už začaly hrát varhany, lidé v kostele hlasitě zpívali a průvod se vydal ke zvonici. Nebyl to určitě tak dlouhý průvod jako při nedávných oslavách výročí obce nebo při hodech, ale o to byl opravdovější, šli v něm určitě hlavně lidé, kteří měli k celé slavnostní chvíli srdeční vztah.

Nově postavená zvonice je krásná, dokonce bych napsal nádherná, myslím, že Novovešťané můžou být na tuto „stavbu" hrdí, zejména, když se na většině prací podíleli jejich spoluobčané.

Samotné žehnání začal P. Krajčovič osobní poznámkou. „Když jsem sem asi před pěti lety přijel, tak jsem si říkal, že je to otázka času, kdy někdo tuto zvonici nabourá. A stalo se. Jsem rád, že máme novou, která nám připomene naše předky," povídal mimo jiné kněz, podle něhož bude zvonice připomínat "všechno to, co očekáváme od toho, který je pánem života i smrti." Následovalo samotné žehnání, hrála hudba, lidé zpívali náboženské písně.

Teď je možná správná chvíle vrátit se na chvíli do minulosti - tedy k historii zvonice. V kostele o ní mluvil P. Vladimír Teťhal, bohužel jsem nebyl jeho slovům přítomen, a tak je převyprávím z doslechu. Především je důležitá informace, že přesnou historii zvonice neznáme, nevíme, kdy naši předci postavili zvonici, kterou zlikvidoval minulý rok vzpomínaný kamion, nevíme, jestli před ní stála na tomto místě jiná zvonice nebo kaplička. A také nevíme, proč přesně zrovna tady byla zvonice postavena. Můžeme jen upozornit, že toto místo, které se nám zdá u dnešní silnice jako to nejméně vhodné, vypadalo samozřejmě v minulosti zcela jinak a žádný dnešní šílený provoz kolem neexistoval. Silnice byla zcela jiná, domy kolem byly úplně jiné a pochopitelně tady nestála ani hrozná budova Jednoty, která určitě obci na vzhledu nijak nepřidala. Tak, kdy se nám tady zvonice objevila?

Některé informace mluví o tom, že tady zvonice stála už někdy kolem roku 1770, kdy byl zbořený původní novoveský kostel, stojící v místech dnešního hřbitova. Podle zvěstí lidé vzali kousky stavebního materiálu z tohoto kostela a pustili se do stavby zvonice. Jenže - tak tomu téměř jistě nebylo. Důkazy - minimálně dva. Na různých mapách, včetně přesných vojenských, není kaplička v té době ani dlouho poté vyznačena, dokonce ani na mapě z roku 1828. Druhý důkaz - při loňském nabourání kapličky si lidé všimli, že cihly, ze kterých byla zvonice postavena jsou pálené, a je na nich označení dřívějšího ostrožského panství. Tedy doba pozdější. Pojďme tedy při procházce časem do dob nám bližších časů, první písemná zmínka o zvonici je z roku 1836, kdy o ní dělá poznámku tehdejší novoveský kněz Jan Nesrsta.

Jen tak pro zajímavost jsem si otevřel knihu o Ostrožské Nové Vsi a o knězi Nesrstovi se tady píší samé pěkné věci. Bez ironie. Získat novoveské místo nebylo jednoduché, do konkurzu se přihlásilo osm kněží, Jan Nesrsta byl vybrán kvůli tomu, že si udělal výborné jméno v Polešovicích, kde předtím deset let sloužil. "Nesrstu předcházela pověst kněze zbožného, vzdělaného a velmi schopného při výchově mládeže," píší spoluautoři novoveské knihy. Tuto pověst potvrdil také v Ostrožské Nové Vsi a po roce 1840 v Boršicích u Buchlovic.

"Těžištěm Nesrstova působení byla řádná duchovní správa, příkladný život a jeho moudrost, takže za devět let výrazně zapůsobil na myšlení Novovešťanů a Chyličanů. Ti na něj s láskou vzpomínali ještě dlouhá desetiletí po jeho odchodu z Nové Vsi. Nesrsta patřil mezi ty kněze, kteří dokázali proměňovat lidská srdce," cituje ještě a rád z novoveské knihy - doufám, že tuto historii znají například děti v místní škole.

Právě ze zápisků Jana Nesrsty vyplývá, že uprostřed obce byla kaple s věží a zvonkem k Anděl Páně, kdy zvonek sloužil také k oznamování úmrtí - což mimochodem platí i dnes, kdy ale zvon spouští dálkový ovladač. Tehdejší kaple ale nevypadala stejně jako nynější zvonice, kaple byla totiž přízemní a neví se, kdy na ni někdo "připlácl" (omlouvám se za tento výraz) věž v podobě kříže. Tak, to byla historie.

A ještě pár slov k autonehodě z loňského roku. Na konci článku najdete brzy několik článků o této autonehodě, proto sám nemusím toho moc připisovat. Jen upozorním, že tradovaná historka o tom, jak těsně před nehodou byla ve zvonici jedna paní, není podle všeho pravdivá. Bavil jsem se v neděli s několika ženami, ptal jsem se i té, která bydlí hned vedle a léta se o zvonici stará, a ta opakovala několikrát - nikdo ve zvonici nebyl, já se tam chystala jako každé ráno jít otevřít okýnka a vyvětrat, ale protože pršelo, nešla jsem. Byla jsem ale v okně, viděla jsem havárii kamionu, šla jsem ven, řidič měl obrovské štěstí, že na jeho místo zvonice nespadla, jen se nemohl dostat z auta, protože měl zaklíněné dveře," povídala mi tato paní.

Myslím, že je slušností připomenout ještě ty, díky kterým nová zvonice stojí. Místostarosta Pavel Botek všechny připomenul po žehnání kapličky, děkoval všem, „kteří se zasloužili o postavení zvonice, jak fyzicky, tak duchovně," jen škoda, že skoro nikdo z nich v neděli nepřišel - dodávám já.

V první řadě si podle něj zaslouží velký obdiv a poděkování projektant Marek Fiala, novoveský rodák. Ke zvonici totiž neexistovaly vůbec žádné dokumenty, takže vycházel hodně z fotografií původní zvonice (ten nemohl v neděli přijít, byl v zahraničí). Místostarosta děkoval také stavební firmě Fanstav, jejímu jednateli Tomáši Lůskovi (?), naturalizovanému Novovešťanovi, děkoval také stavbyvedoucímu, panu Koryčánkovi, dělníkům v čele s panem Kalným, děkoval za nádherné truhlářské výrobky panu Marečkovi (ten přišel a odnesl si od novoveského kněze dárek), děkoval panu Dachalovi z Ostravy-Vítkovic za úplně renovovaný zvon a kovářské výrobky na něm, děkoval kameníkovi panu Zdeňkovi Veselému (také Novovešťan) za krásný oltář z pískovce. Prostě Novovešťané se vyšvihli, když budete u zvonice, poznáte, že je opravdu hezky udělaná.

Pavel Botek se nezmínil jen o jedné "drobnosti", začátek stavby renovované zvonice nebyl nejlepší, její základ se letos musel stavit poznovu, protože slovenští dělníci, kteří ji dělali původně, ji nezačali nejlépe. Je to tak, slyšel jsem to od několika lidí, i toto by mohlo být zapsáno do novoveské kroniky :) Á ještě peníze - 600 tisíc stála zhruba zvonice, 200 tisíc dláždění a odvodnění kolem... Peníze by ale měla z velké části pokrýt pojistka řidiče kamionu.

Tak snad jsem napsal vše, doufám, že právě tady na stránkách najdete nejpodrobnější informace o této zajímavé stavbě. neměl bych ještě zapomenout na druhého muže jménem Botek, a to na pana Botka výtvarníka, který dělá pro Novou Ves mnoho dobrého. Když došlo k havárii, odnesli si někteří Novovešťané cihly ze zvonice na památku domů. Pan Botek je odnesl také, ale později je přinesl na radnici a nyní jsou zazděny do repliky zvonice - můžete si je uvnitř prohlédnout.

A ještě bych málem zapomněl - někdy brzy se má začít dělat u zvonice odbočovací pruh na Ostrožskou Lhotu, to znamená, že by měly zmizet současné infarktové situace, kdy na sebe narážejí auta nebo se snaží objíždět auto, které chce odbočovat - doufejme, že do vytvoření odbočovacího pruhu přežije zvonice všechny příští zapeklité situace...

Tak, loučím se a jdu konečně pracovat. A někdy se třeba u této zvonice nebo nějaké kapličky kolem vás zastavte a zůstaňte v pokoře chvíli stát. Právě takové zastavení potřebujeme pro svůj život mnohem více než si myslíme...

RB