Uherské Hradiště – Do druhé sezony pod novým majitelem klubu Zdeňkem Zemkem odstartovalo Slovácko do podzimních druholigových bojů 
s novým trenérem. Mužstvo převzal v letní přestávce zkušený slovenský stratég Ladislav Jurkemik.

Podzimní část druhé ligy ale zůstala za očekáváním vedení, veřejnosti a hlavně majitele klubu Zdeňka Zemka. Čtrnácté místo a zisk pouhých sedmnácti bodů nasměrovalo Slovácko k obavám o druholigovou příslušnost. Po skončení podzimní části tak logicky došlo k výrazným změnám ve vedení. Ta nejvýraznější byla, že majitel Zdeněk Zemek se rozhodl sám posadit do čela klubu. „Osobně budu v čele představenstva, abych mohl denně sledovat problémy klubu. Nelze být odkázán na občasné schůzky a porady," uvedl tehdy Zemek. Další změna se udála na pozici ředitele Slovácka.

Místo dosavadní šéfky Marcely Mrázkové přišel do nejužší špičky vedení zkušený fotbalový funkcionář Vladimír Krejčí, který nastoupil do funkce ředitele s odpovědností za exekutivu celé společnosti. Nový šéf bral tuto práci jako svou velkou výzvu.

„Díky Marcele Mrázkové byla ozdravována ekonomika klubu, ale sportovní výsledky měly sestupnou tendenci. Svým způsobem to byla pro mě výzva. Majitel hledal člověka, který by dokázal jeho investici rozvíjet. Moje manželka má v Uherském Hradišti sourozence, mám k tomuto městu dlouhodobě blízký vztah a situaci v klubu jsem dobře znal," přiznal Krejčí, že nešel do úplně neznámého prostředí.

Zároveň přivítal vstup majitele klubu do nejužšího vedení Slovácka. „Jednou z mých podmínek působení v Hradišti bylo, aby majitel přímo vstoupil do čela klubu a stal se předsedou představenstva. To je nesmírně důležité pro jasnou otevřenost a průhlednost před veřejností. Novému představenstvu jsem předložil strategický plán, jak přivést fotbal v Hradišti v krátkém časovém horizontu zpět na výsluní. Pro úspěšné naplňování dlouhodobých cílů je vždy důležité plnit i ty krátkodobé. První náš cíl byla záchrana ve druhé lize," byl si vědom nejbližšího úkolu Krejčí, který v prvních měsících převzal i post sportovního ředitele klubu. Na toto místo později přivedl Miroslava Soukupa.

Nové vedení klubu vypadalo takto: předsedou představenstva, které se scházelo zpravidla jednou za měsíc, se stal majitel Slovácka Zdeněk Zemek. Jeho zástupcem, místopředsedou a sportovním ředitelem byl Vladimír Krejčí, dalšími členy pak Petr Pojezný, František Čapek a Marcela Mrázková, která později ze své funkce odstoupila. Ze složení vedení klubu bylo patrné, že největší odpovědnost za sportovní a ekonomické výsledky nesl právě nový muž Vladimír Krejčí.

„Sportovní úsek musíme posunout o kategorii výš," prohlásil po nevydařeném podzimu majitel Slovácka Zdeněk Zemek. To byl jeden z prvních úkolů pro čerstvého sportovního ředitele Vladimíra Krejčího, který měl vybudovat v klubu novou sportovní koncepci a její organizační strukturu.

„Mým hlavním úkolem bylo zformovat nejenom hlavní strategický plán rozvoje klubu, ale především zpracovat organizační strukturu, která by odpovídala daným podmínkám a cílům. Jasně definovat kompetence, odpovědnost a kvalifikační předpoklady. To je alfa a omega každé úspěšné společnosti, fotbal nevyjímaje. To je ovšem pouze první část, druhá a neméně významná je obsazení těchto míst a následné hodnocení práce. To si myslím, že se nám vcelku podařilo. Je na tom postaven úspěch naší práce," hodnotí své úkoly s odstupem času Krejčí, který vyžadoval po zaměstnancích konkrétní zodpovědnost.

Vladimír Krejčí věděl, že zpočátku bude práci nového vedení hodnotit široká veřejnost hlavně podle výsledků prvního mužstva. Byla ukončena spolupráce s trenérem Jurkemikem a do jarní části mužstvo převzal Josef Mazura. Ještě před začátkem zimní přestávky došlo také k velkému zemětřesení v kádru. Nové angažmá si muselo hledat hned několik hráčů. Odešli Berger, Kaspřák, Psohlavec, Filipský, Lysoněk. Jako posily se na Slovácku hlásili Cleber, Kordula, Kazár, Holub a Fujerik.

„Právě tyto změny byly důležité k otočení negativního sportovního trendu. Josef Mazura, známý jako velký bojovník a nesmlouvavý soupeř, byl tím nejvhodnějším kandidátem pro splnění tohoto úkolu. Odešli hráči, kteří buď neplnili svoji roli ve vztahu k jejich podmínkám, nebo hráči, kteří neměli mentální předpoklady pro těžké boje, které nás čekaly. Naopak přicházeli fotbalisté, kteří byť krátkodobě tuto úlohu mohli splnit," okomentoval hráčskou výměnu Vladimír Krejčí a vyzvedl jedno jméno. „Jako velmi důležitý se ukázal příchod Michala Korduly, který se stal po morální stránce základním kamenem mužstva."

Během jarních odvet začalo Slovácko pomaličku unikat ze sestupových vod a v konečné tabulce obsadilo desátou příčku. Do Gambrinus ligy postupovalo mužstvo Bohemians 1905 a na druhém postupovém místě skončil Zenit Čáslav. Už v závěru soutěže se začaly objevovat náznaky možnosti odkoupení prvoligové licence od Čáslavi...

Jak všechno probíhalo, se dočtete  v příštím díle našeho seriálu.

Ve druhém roce pod novým majitelem připravilo fotbalové Slovácko svým fanouškům nečekanou lahůdku. Senzační cestu národním pohárem až do finále. Po podzimní části druholigové soutěže se sice klub propadl v druholigové tabulce až na čtrnácté místo a na jaře ho čekal boj o záchranu, v poháru ale jakoby hrálo úplně jiné mužstvo, které kosilo jednoho favorita za druhým.

Už na podzim padly na Slovácku ligové kluby Brna a Kladna. V dubnovém čtvrtfinále si modrobílí poradili s ostravským Baníkem, který byl tehdy na šestém místě prvoligové tabulky. V semifinále narazilo Slovácko na lídra Gambrinus ligy a v té době nejlepší český klub pražskou Slavii. V prvním zápase, který se hrál ve zbrusu nové Synot Tip Aréně, připravilo Slovácko sešívaným vůbec první prohru v jejich novém stánku. V domácí odvetě před vyprodaným hledištěm ještě šest minut před koncem hrozilo prodloužení. Slavia vedla po gólu exslováckého Milana Ivany, ale infarktový závěr, ve kterém se střelecky zaskvěli Ondřejka a Cleber, poslal Slovácko do finále.

Ve finálovém duelu čekaly na pražském Strahově na Mazurovy svěřence silné Teplice. Vedle trofeje byl ve hře i postup do čtvrtého předkola Evropské ligy. Pro druholigové Slovácko by to byl největší úspěch v historii. Vedení klubu přichystalo pro fanoušky na finálový zápas lahůdku autobusový zájezd za dvacet korun. Na konci května vyrazilo z Uherského Hradiště do Prahy přes čtyřicet autobusů podpořit své miláčky. I přes vyrovnaný průběh zápasu se nakonec z pohárové trofeje radovaly Teplice. Jedinou branku duelu vstřelil tři minuty po přestávce Aidin Mahmutovič.

„Po zápase zavládlo obrovské zklamání. Už samotný postup do finále byl ale obrovský úspěch. Pohárové zápasy jsme si v té době ohromně užívali, byla to hrozná radost," vzpomíná Michal Kordula.

Doma má pečlivě uschovaný dres Slovácka s číslem jedenáct. Ještě dnes, kdy má pracovní povinnosti na druhém konci Evropy, každý víkend brouzdá po internetu a zvědavě hledá výsledky klubu, kterému ještě nedávno šéfovala. „Narodila jsem se jedenáctého, proto to číslo dresu," vysvětluje bývalá ředitelka fotbalistů Uherského Hradiště Marcela Mrázková (na titilním smímku). Fotbal jí přirostl k srdci, zvlášť ten na Slovácku.

Téměř okamžitě po odkoupení klubu šokoval nový majitel Zdeněk Zemek fotbalovou veřejnost dosazením této ženy do čela nového vedení. Do té doby pracovala jako vrcholová manažerka v holdingu Z-Group a přes noc se stala jedinou šéfkou fotbalového klubu ve střední Evropě. K jejím hlavním úkolům ve fotbalovém Slovácku patřilo v úvodních sezonách kontrolovat veškeré toky peněz a uklidnit ekonomickou situaci klubu.

„Získávali jsme zpět sponzory a místní podnikatele. Klub jsme kupovali s více než sedmdesátimilionovým dluhem. Dlužilo se státu, hráčům, trenérům, ostatním klubům. Prostě úplně všem. Mně se podařilo s kolegy postupně dohodnout splátkové kalendáře. Klub byl v úpadkové situaci ve smyslu sportovním i ekonomickém," vysvětluje bývalá šéfka.

I když se v prvním roce nepodařilo fotbalové Slovácko vrátit na prvoligovou mapu, byla Marcela Mrázková na prahu další sezony spokojená. „Že se nám nepodařilo postoupit mě samozřejmě mrzí, ale nebyl to náš hlavní cíl. Tím byla záchrana fotbalu na Slovácku a tady můžeme být stoprocentně spokojeni."

Své nové práci ve fotbalovém prostředí okamžitě podlehla. Jen málokdy seděla při zápasech Slovácka na svém místě v měkké čalouněné sedačce na hlavní tribuně. Většinou jste ji mohli zahlédnout postávat u vchodu do VIP zóny, jak nervózně sleduje utkání. „Musím říct, že fotbalu můžete lehce propadnout. Já jsem mu propadla a bavilo mě to. Je to krásný sport plný emocí, radosti a také slz. Můžete dělat pro úspěch všechno a stejně vám to nakonec nemusí vyjít. V tom je fotbal krásný, ale také hodně bolavý," poznala na vlastní kůži. Marcela Mrázková ráda vzpomíná na fanoušky, zažila věci, které normální smrtelník nezažije. „Dodneška jsem na klub pyšná. Musím ale říct, že bez Zdeňka Zemka, který je velký patriot tohoto kraje, by se fotbal na Slovácku asi zachránit nepodařilo," uzavírá.

pokračovalo ekonomické ozdravování klubu

účast ve finále národního poháru

vstup majitele klubu Zdeňka Zemka do nejužšího vedení

příchod zkušeného fotbalového funkcionáře Vladimíra Krejčího

nová sportovní koncepce a organizační struktura

nevýrazné sportovní výsledky v podzimní části soutěže

nevydařené angažování některých zkušených hráčů

 

Autor: Stanislav Dufka