BMVinařství jako

Rád bych vám opět ukázal prostřednictvím mých videoukázek několik míst, lidí a setkání na Slovácku za poslední týdny. Skoro každé video by potřebovalo vlastní článek a vysvětlování, ale na to bohužel nemám tolik času. Proto napíši ke každému videu alespoň několik málo vět.

Chtěl bych připsat ještě jednu věc: vím, že je lepší a jednodušší dělat fotky, na které by lidi klikali víc než na videa, ale já prostě chci zachytit atmosféru, chci přiblížit různé lidi, chci ukázat něco, co se dá stěží popsat. Proto často volím videoukázky a věřím, že čím více času od nich uteče, tím více se k nim lidé budou vracet a tím budou raději, že někdo něco zachytil obrazem i zvukem. MOC bych vás chtěl poprosit, abyste šli také touto cestou a video využívali nejen k nahrání něčeho, co se děje, ale abyste také dělali rozhovory a dávali k videoukázkám vysvětlení. Díky moc!  

RB 

Těmito ukázkami se vracím ještě k srpnové Jízdě králů ve Skoronicích. Už jsem o ní na webu psal, už jsem dával i ukázky, takže pravidelní čtenáři vědí o mém nadšení. Skoronice, které jsou tak trošku v pozadí za Vlčnovem, Hlukem a Kunovicemi, si zaslouží velkou pozornost a možné v něčem i inspiraci. Ve Skoronicích se skutečně jezdí barák od baráku, u každého domu zazní vyvolávka, na což mnozí místní už čekají. Tradice je tak stále hluboce zakořeněna v místním prostředí a není tedy jen přehlídkou pro turisty. Na této ukázce můžete vidět zastavení u jednoho z domů, o rodiny Holcmanů, kteří opatrují tuto tradici po několik generací. 

Na Slováckých slavnostech vína a otevřených památek v Uherském Hradišti propili lidé hektolitry vína různé kvality, jen o jednom víně lze ale říci, že v prestižní Národní soutěži vín získalo titul Šampiona slovácké vinařské pooblasti. Tímto vínem byl Tramín červený z BMVinařství v Tvrdonicích. Já jsem tady na videu zachytil chvíle, kdy zástupce tohoto vinařství přebíral ocenění. Bohužel, v místě předávání byl dost hluk, navíc ti, kteří měli mikrofony, nemluvili k publiku, takže není tak úplně slyšet. TADY ale najdete o vinařství veškeré informace. Zástupce vinařství na videu vysvětluje, proč mají takový zvláštní název a nakonec říká i pár slov k oceněnému vínu.   

Tady už jsme v horňácké Louce, kde o víkendu představili zbrusu novou knížku o lidovém kroji Louky a dalších míst Horňácka, plus mužský sbor se pochlubil svým historicky prvním cédéčkem. Většinu tohoto setkání jsem nahrál a ke knížce o krojích se určitě vrátím. Během pořadu ale vystoupili také mladí kluci z Louky, kteří zpívali docela slušně. Jeden z nich měl ale hlas, který stojí za upozornění. Kdo chcete, můžete si tady poslechnout mladého Tomáše Štefánka - sami se můžete přesvědčit.

V Louce rovněž vystoupily Velické Trnečky, dívky, které ukazuji poměrně často a vždy vás vybízím, abyste je pozvali do svých programů a na své akce. Určitě nebudete litovat. Zajímavostí je, že tady vystoupily bez své primášky Lenky Jochové.

Chtěl bych se také ještě vrátit k vyhlašování Hvězd slováckého folkloru, což byla známá akce týdeníku Dobrý den s kurýrem. Akcí žilo dost folkloristů v našem regionu, všichni kupovali noviny jak o život, aby se nakonec ukázalo, kdo jich koupil nejvíc a kdo má také nejvíce příznivců. Už jsem dával dříve videa z vyhlášení cimbálové muziky a jednotlivců, tady se můžete podívat na rozhodování mezi soubory - ve finále byly ženy z Polešovic a soubor Míkovjan. Atmosféra při vyhlašování byla opravdu bouřlivá a sympatická, radovali se jak vítězové, tak také ti, kteří skončili na skvělém druhém místě. 

Ještě jednou Hvězdy slováckého folkloru, boj o vítězství jsem už dával, tady dávám zpěv vítěze Petra Kleina z Dolního Němčí. 

Nakonec dávám video, které považuji za nejdůležitější, byť pro vás je nejméně důležité - soudím tak z různých reakcí i počtu kliků. Jde o druhou část ankety, kterou jsem dělal mezi lidmi, kteří vycházeli z bývalé komunistické věznice  v Uherském Hradišti. Zajímali mě názory lidí, proto jsem vzal kamerku a postavil se k východu - první část videa jsem dával už dříve. Moc bych si přál, aby tato budova byla citlivě a vlastně nepatrně rekonstruována a zůstala jako memento pro příští generace lidí, kteří přijdou po nás. Moc bych si přál, aby součástí budoucí zprávy tohoto místa bylo muzeum, jehož zaměstnanci by usilovně a poctivě mapovali bezpráví v naší zemi v době totalitních režimů se zvláštním důrazem na náš region. Dlužíme to mnoha lidem, kteří se v minulosti stali obětí bezpráví a jejichž jména a příběhy upadají v zapomnění.