Kavárník s

V tomto případě se s klidem vsadím o co chcete. Jestliže mi jmenujete jakoukoliv jinou soukromou kavárnu na Slovácku, a možná ještě i dál, která nabízí tolik kultury a nevšedních zážitků jako Ulité Kafé v Uherském Brodě, s klidem si na mě můžete dát v této kavárně třeba flašku něčeho dobrého.

Jsem totiž přesvědčený, že tato kavárna je naprosto unikátní, výjimečná, nesmírně cenná a svým způsobem nenahraditelná. Stačí se seznámit s mnoha a mnoha akcemi, které se tady uskutečnily
(s dotacemi 0 korun od města či státu!!!), stačí sem přijít a vnímat atmosféru, která tady panuje a je jasné, že na toto místo by Broďané měli být hrdí a podporovat ho. Že to nedělají vypovídá mimochodem mnohem víc o nich samotných a tomto městě, než o kavárně.

Jsem rád, že na konci roku můžu přinést rozhovor s majitelem této kavárny Karlem Gregorem.

V minulosti rozhovor vždy odmítal, protože tvrdil, že chce, aby za něho mluvil samotný provoz a renomé této kavárny. Těší mě, že na konci roku 2015 na rozhovor kývl a rozpovídal se o provozu kavárny i svých pocitech z pětiletého podnikání v Uherském Brodě. 

Když jsem viděl vaše PF 2016 s fotkami z různých akcí ve vaší kavárně, znovu jsem si

uvědomil, jak moc jste toho uskutečnili. Vedete si vůbec statistiku, jaké akce a kolik jich za

těch pět let bylo?

Statistiku si nevedeme, kulturních akcí jsme uspořádali více než dvě stě. Nikdy jsme se

nechtěli chlubit počtem, ale kvalitou a pestrostí nabídky, již neurčovala komerce ani střední

proud.

Je úžasné, jak kavárna žije kulturou. Když jste před pěti lety začínali, šli jste do Uherského

Brodu s cílem tolik se věnovat kulturním akcím?

To byl jeden z postulátů, ke kterým jsme se nejen zavázali, ale stavěli na nich. Nechtěli jsme

vybudovat podnik, jakých je široko daleko nespočet: „vystajlovaný", neosobitý, bezduchý,

s otřesnou obsluhou a blbou muzikou. Kavárna s přívlastkem a přesahem byla od počátku

záměrem.

Pokud se nemýlím, vy nejste z Uherského Brodu. Můžete říci, za jakých okolností jste

„narazil" zrovna na Uherský Brod jako místo pro kavárnu?

Je to k nevíře, ale „já su Broďan". Řekl bych - typický, v dobrém, i zlém. :-) Původně jsme

chtěli kavárnu rozjet ve Zlíně, ale nemohli jsme najít prostory, tak jsme to zkusili v našem

rodném městě. Zcela náhodou jsme připadli na domek, který patří městu, s nímž jsme se

domluvili na pronájmu a se kterým spolupracujeme např. na letním kině.

V minulosti už jste v nějaké kavárně pracoval? Myslím, že jste pracoval také jako novinář.

Můžete trošku přiblížit cestu, která vás dovedla zpět domů?

Svého času jsem pracoval ve slavném brněnském Kabinetu Múz, kde měl kavárnu a

respektované divadlo Matěj Růžička. Za barem jsem pracoval jen tři měsíce, ale byly to

nezapomenutelné zážitky i zkušenosti. Záhy nato jsem nastoupil na svoji „novinářskou

dráhu". Šest let jsem pracoval jako editor kulturního týdeníku MEtropolis, který vycházel

v Brně a Praze. V Brně jsem žil více než deset let (řadu roků vedle Flédy) a dodnes to město

mám moc rád. Všichni si tam vidí do talíře, denně narazíte na někoho známého a kamkoli

můžete dojít pěšky. Pro nás „vesničany" ideální metropole. Zvláště v posledních letech Brno

hodně jede a má velmi našlápnuto. Pokud to má platit i o našem městečku, budou tady

muset lidé a instituce vylézt ze svých ulit a spolupracovat. Hraní si na vlastním písečku a

nadávat na druhé je kontraproduktivní. Nechť je nám příkladem blízké Veselí nad Moravou,

které zažívá, co se kultury týče, nebývalý sukces.

Mají zájem Broďané o kulturu a návštěvu takové kavárny, jako je vaše?

Zájem Broďanů o kulturu nemá smysl komentovat. Kultura u nich začíná u lidových taškařic a

končí u Ondřeje Brzobohatého. Co se nás týče, místní nás v podstatě ignorují. Samozřejmě to

neplatí o všech, ale pro většinu „domorodých" jsme asi příliš jiní. Mnohokráte se nám stalo,

že lidé přišli, koukli na stěny, kde visí Iggy Pop, Filip Topol aj., jejichž muzika třeba zrovna

hrála za barem - a hned se, aniž by pozdravili, vytočili ve dveřích. Brod je však spádové

město, naštěstí k nám jezdí zajímaví, osobití lidé z širého okolí.

Existuje všeobecné mínění, že kulturu je třeba dotovat, protože kdo ji dělá, se kulturou

rozhodně neuživí. Můžu se zeptat, kolik dotací v průměru dostáváte na každou akci? A

kolik jste obdrželi od města nebo jiných institucí letos nebo za celou dobu, co kulturní akce

pořádáte?

Neřekli jsme si a nevzali ani kačku. Chtěli jsme si zachovat hrdost a nebýt nikomu dlužni. Po

pěti letech si nejsem jistý, zda je takový model udržitelný. Na dotacích do kultury nevidím nic

špatného, prostě to bez toho nejde, jinak vše platíte ze svého a nakonec nemáte nic. Tím

spíše na malém městě, kde spousta věcí logicky nemůže fungovat, ať se lidé snaží sebevíc. Co

taky chcete dělat ve městě, kde je od pondělí do čtvrtka po páté hodině v ulicích mrtvo. Přes

týden ve večerních hodinách je Brod městem duchů. Chybí tu přirozený kulturně-

společenský život, ale výmluvy stranou. Vše je o lidech a v Brodě to platí dvojnásob.

Obecně si myslím, že by se na kulturu mělo v tomto státě dávat více, můžeme si to dovolit a

mělo by to být v našem zájmu. Jiná věc je, jak se tady celkově hospodaří a přerozděluje. A

tam je to spíše skepse.

Provozovat kulturní kavárnu musí být velmi náročné, vy se tomu věnujete už pět let. Jak

jste na tom se svými silami, cítíte v sobě energii na další pokračování takové kavárny?

Ten tlak a nasazení jsou často obrovské. Pracujete víc, než je zdrávo, ale u takového typu

podniku to ani jinak nejde. Nakonec tomu musíte dát vše a nezřídka si to vybere daň. Tou

jsou např. sklony k alkoholismu. Práce s lidmi je strašně náročná, vysilující a nikoho nezajímá,

že máte i svůj osobní život, lidé si vás přirozeně privatizují. Zešedivíte, ani nevíte jak. Nutno

však dodat, že kavárna tohoto typu je založena na komunitním životě. Nemohla by fungovat

bez obrovského nasazení těch, jimž na ní záleží. Lidí, kteří jí v průběhu let prošli a pomohli,

spolupodíleli se, bylo hodně a patří jim neskonalý dík.

Co považujete za největší úspěch?

Ohlasy a zpětná vazba těch, kterých si vážím. Renomé, jež si za ty roky kavárna vybudovala.

Vystoupení muzikantů a kapel, kteří patří k tomu nejlepšímu v této zemi. Všech těch, co u

nás vystavovali, básníků a prozaiků, kteří u nás četli. Všech večerů, které přesáhly rámec

všedních dnů. Vážím si spolupráce s festivaly MišMaš a Luhovaný Vincent, symbiózy s kinem

Máj i akcí VegeNajt. Též mě letos potěšila naše účast na BrodExpu. Jsem také rád, že kavárna

přetéká kvalitními (novými) knihami, které si lidé půjčují a berou s sebou třeba na cesty po

světě.

Co naopak považujete za svou největší chybu?

Ne že bychom nechybovali, nebo to občas řádně nepodělali. Taky jsme byli asi drzejší, než

bylo někdy zdrávo. Ale chcete-li vybudovat kult, nemůžete být korektní a mít neustále hlavu

v něčím zadku. Po těch letech jsme spoustu věcí „vykalibrovali", chyb jsme však nasekali

hodně a hodně nás i stály. Ale to je přirozené, z čeho jiného než z vlastních pochybení se má

člověk poučit? V podnikání to platí jakbysmet.

Co připravujete na rok 2016, chystáte nějaké změny?

Mám čerstvě v nájmu už celý domek, ale jen do března, kdy mi končí pronájem původních

prostor. Ne všem tady ve městě vyhovujeme (stačí mít kapuci a už vás mají za feťáka, vše

alternativní je prostě podezřelé), tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Jakým směrem se

kavárna vydá, je zatím ve hvězdách. Hodně si slibujeme od nového vedení domu kultury,

protože s ním přichází do města nový vítr, kterého je tu tak zapotřebí. Jsou a budou to ale

boje s větrnými mlýny.

Co se akcí týče, nejbližší bude v sobotu 9. ledna, kdy u nás bude představovat svoji knihu

Jatka její autor Ethan Guthman. Kniha pojednává „o masovém vraždění, odebírání orgánů a

čínském řešení problému s disidenty". Prezentace knihy u nás bude mít díky překladateli

Ondřeji Horeckému českou premiéru. O týden později se můžete těšit na výstavu jeho bratra

Jardy Horeckého, který dlouhé roky vedl slavný pardubický divadelní Klub 29.

Přemýšlel jste už nad tím, co byste dělal, kdybyste tuto kavárnu z jakýchkoliv důvodů

uzavřel?

Často, ale rádi bychom pokračovali v pořádání kulturních akcí a pustili se i do dalších činností,

k čemuž je kavárna skvělou platformou. Smělých plánů máme dost, tak se uvidí...

Děkuju za rozhovor a držím palce! A těším se na setkání zase za rok - samozřejmě věřím, že to bude v Ulitém Kafé!

Radek Bartoníček 

 "Péefka" Ulitého Kafé, jehož činnost můžete vždy aktuálně sledovat TADY na facebooku...