Smutná zpráva: Zemřel veleznámý zpěvák lidových písní z Horňácka Luboš Holý + pondělní vzpomínka
Pro příznivce lidové muziky a Horňácka, kteří chodí často na tyto mé stránky, mám velmi smutnou a aktuální zprávu: Dnes zemřel Luboš Holý, jeden z nejznámějších zpěváků lidových písní, osobnost Horňácka, muž, který působil dojmem, že má síly na rozdávání.
Měl tak silný hlas, tak velké ruce a tak chlapské vystupování, že jeho smrti stále ještě odmítám uvěřit. Působil dojmem, že vydrží víc než ostatní a zůstane stát v plné síle i tehdy, když už ostatní budou padat.
Je to jen několik málo měsíců, co slavil na několika koncertech osmdesáté narozeniny. Ten poslední, v říjnu 2010 v Brně, už ale s vypětím všech sil. Horňácko opustil jeden z jeho nejvěrnějších synů, který svým hlasem a láskou k lidové písničce potěšil obrovské množství lidí ... Upřímnou soustrast všem jeho blízkým ...
V této chvíli mě napadá vzpomenout tady pár slov, které pan Holý napsal v listopadu 2010 Tondovi Vrbovi, když jej ten žádal o rozhovor pro časopis Krajem svatého Antonínka:
"Vitaj Tondo, jsem momentálně ve stavu, ve kterém sa ně nechce ani přemýšlat ani psat, zejména o vitalitě, která mě nějak v poslední době opustila. Už téměř osm neděl mě trápí revmatická artróza, která mě deptá natolik, že musím snášat bolest rukou a nohou. Beru velké množství kdejakých patáků, a tak nemám chuť k jídlu. Zhubl sem tak dvanáct kilo, a tak mám váhu, jak jsem měl, když jsem maturoval. Čili žádná idyla a nic zatím neplánuju."
RB
Tady je video, které jsem točil loni, když Luboš Holý zpíval v Hluku v pořadu "Ostrožsko, poznej Horňácko". Shodou okolností je na pódiu s Tondou Vrbou, který se ho ptá, jak prožívá osmdesátku... Písnička začíná ve čtvrté minutě, hraje muzika další horňácké osobnosti, Martina Hrbáče. Bylo to tehdy velmi krásné vystoupení, a já jsem rád, že místem tohoto vystoupení byl právě Hluk. "Stála Kačenka u Dunaja," začínají slova písničky, kterou zpíval pan Holý ...
A tady druhé vystoupení Luboše Holého, společně s jeho bratrem Dušanem. Brno, říjen 2010, oslava 80. narozenin Luboša Holého, točil Tonda Vrba... Chvála Bohu, že sem se narodil ... Poslední veřejné vystoupení tohoto "velvyslance" Horňácka, který šířil slávu a krásu svého rodného kraje široko daleko ...
V neděli, pozdě večer, mi přišlo toto psaní, které napsal vydavatel řady zajímavých knížek pan František Šalé. Za psaní moc děkuju a tady ho publikuju:
"Javorinko..." A je mně smutno.
Je konec srpna 2010. Cestou z Poličky domů se u nás zastavil, uvelebil svou nepřehlédnutelnou postavu do křesla a díval se po obrazech na stěnách.
Množství obrázků - od naivního malíře Jana Hrušky, rodáka z nedalekých Lysic, kde měl i on své „prechodné" bydliště - jej upoutalo víc, než originály A. Borna, lechtivá reprodukce A. Zábranského, půvabný obrázek L. Jurečkové a grafiky mého čejčského kamaráda M. Bravence, takže jsme od původně zamýšleného hovoru o tom, co bychom spolu mohli o jeho rozsochatém působení a zážitcích „na poli folkloru" třeba uskutečnit „na poli nakladatelském" vzaly za své a tak jsme si povídali o řadě společných známých - lidech naprosto „lidským" výrazem odlišných od svého profesního zaměření - lidech, kteří mají radost a potěšení třeba jen z toho, že mohou svým koníčkem potěšit své přátele, známé...
Konec roku je vždy ve znamení šílení - potřebujete dokončit věci, na které jste sice měli během roku spoustu času, ale nestíháte termíny, které jste slíbili. Když jsme na konci května v Hrubé Vrbce vítali knihu o Františku Okénkovi, svým zpěvem ohromoval nejméně prvních pět řad - především posluchaček - svým typickým projevem a zpěvem. Potom jsme u párku a při víně vymýšleli, co bychom tak asi měli v nejbližší době udělat, proto, aby...
Bojím se, že náš rozhovor - nejen o obrazech - už nedokončíme. Dnes večer mně volala dcera: Luboš Holý umřel! A v hlavě mně zní melodie: „Javorinko..." A je mně smutno.
František Šalé
A tady je písnička, na kterou upozornil na internetu muzikant z Velké nad Veličkou, Pavel Kubík ...