Kdo je Jiří Pavlica snad nemusím ani nijak podrobněji vysvětlovat. Zejména ne na těchto stránkách, a už vůbec ne na Slovácku. I proto jsem si říkal, že sem na stránky "přenesu" debatu, která se zřejmě rozvine kolem nejnovějšího textu prezidenta republiky Václava Klause. Tento jeho text se sice týká Jiřího Pavlici jen velmi okrajově a velmi stručně, ale ve skutečnosti je jeho práce možná tím nejlepším příkladem toho, o čem píše prezident Klaus.

Tedy na vysvětlenou: Prezident napsal včera, tedy v neděli text, ve kterém se velmi ohradil proti tomu, jak některá média i lidé kritizují Ladislava Bátoru, muže, k němuž má prezident blízko a který měl být druhým mužem na ministerstvu školství. Kvůli poměrně mohutné kritice se jím ale nestal, což prezidenta rozzlobilo a napsal zmiňovaný text.

Celý text prezidenta je prosím TADY ...

Zmínka o Jiřím Pavlicovi je v textu prezidenta i Ladislava Bátoryho proto, protože jim slouží jako příklad multikulturismu, tedy něčeho, co je možná pro náš dnešní svět to nejdůležitější, abychom překonávali ( nebo nepřekonávali? ) rozdíly, které mezi sebou jako lidé - zrození na různých místech planety, a vyrůstající ve zcela jiných tradicích - máme.

Ladislav Bátory jako odpůrce tohoto multikulturismu mimo jiné píše: 

"Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než Josefa II., raději národní pospolitost než občanskou společnost, raději Jarmilu Šulákovou než Juru Pavlicu, raději lokální než globální, raději uleželý segedín u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od McDonalda, raději povinnou vojenskou službu než profesionální armádu, raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou, raději základy latiny a řečtiny než prolegomena k navlékání kondomu, raději s Lorenovou než s Loren(ou?), raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku, raději skromnou korunu než načančané euro, raději Agnethu Fältskogovou než Joan Baezovou, raději tradici než pokrok, raději mateřskou dovolenou než povinné eurojesle, raději Stanislava Suchardu než Olbrama Zoubka, raději Nixona než Bushe, raději Prodanou nevěstu než Odcházení, raději čecháčky než světáčky, raději věřit než dlužit, raději Koniáše než Halíka, raději zájezdní hostinec U tří lip než grandhotel Bilderberg... "

Prezident Klaus jeho názor sdílí a doplňuje:  "... I já raději tradici než údajný pokrok, také raději vyslechnu v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu ..."

Inu, a jaký názor máte vy? Na Pavlicu i na multikulturismum? Docela by mě to zajímalo, a myslím si, že i mnohé čtenáře těchto stránek. Výhrady (stejně jako pochvaly) slyším samozřejmě na adresu směřování a práce Jiřího Pavlici velmi často. Akorát se při těchto výhradách a kritice nepoužívá u nás na Slovácku složité slovo multikulturismus, ale pěkně po slovácku někteří říkají, že "ten náš Jura už tolik nehraje ty naše pěkné lidové písničky" :) 

Tak co, vážení čtenáři? 

Během dne ještě přidám alespoň dvě ukázky ze zpěvu a hraní Pavlici a Hradišťanu, jednu naši "pěknou lidovou" a jednu "s tím černochem někde z  Afriky" ...

Pozorní čtenáři jistě cítí, že poslední slova píši s ironií ve své klávesnici počítače a těším se, až vám nádhernou písničku Pavlici s tímto "černochem" pustím. Čímž nekorektně prozrazuji, kde v tomto sporu je mé srdce a jakým směrem bych si přál, aby se náš svět ubíral. V duchu tohoto svého velkého přání ale respektuji, a přemýšlím, i nad názory odlišnými. 

Miluju své rodné Slovácko, však jsem se na něj z Prahy také navrátil, čím jsem starší, tím více také  poznávám, jak důležité jsou tradice našich předků, jsem šťastný, když slyším nebo zpívám naši lidovou písničku. Zároveň ale považuji za nesmírně důležité, aby byl člověk tolerantní a otevřený všemu novému a neznámému, tomu, co může přicházet třeba jen z vedlejšího domu nebo ze světa, vzdáleného přes daleké moře ...  

RB

Mys dobré naděje

Přichází čas společných kroků, společné mysli,

společného tepu srdce.

Přichází čas společných kroků,

stejnosti i rozdílnosti.

Zavírám oči a hluboko se nořím do světa srdcí,

která bijí v tuto chvíli spolu s mou hudbou a s mým hlasem.

Zázračný okamžik zastavení se a spojení.

Nedívám se na to, jsem-li jiná, jsi-li jiný

a je to lépe či hůře.

Za mýma zavřenýma očima je tma

a já nevidím barvu tvé kůže,

nevidím, co sis dnes oblékl,

nevidím, co nabízíš světu.

Ale cítím tvé srdce, žár tvého srdce, cítím vůni Země

Kéž dovedu naslouchat rytmu tvého srdce,

kéž dovedu vstoupit do tvého domu,

kéž dovedu navštívit posvátná místa,

kéž dovedu naslouchat tvým modlitbám.

Modlitbám, jimž rozumí všechna srdce,

modlitbám, jimž rozumí všechny bytosti,

rozumí jim i stromy, které obklopují nás.

Je to modlitba vůně Země,

je to modlitba žáru srdce

v němž se spálí všechno pohrdání, všechna pýcha.

Kéž dovedu naslouchat rytmu tvého srdce,

kéž dovedu vstoupit do tvého domu,

kéž dovedu navštívit posvátná místa,

kéž dovedu otvírat tiše a s úctou dveře všech domovů

ke kterým mě cesta dovede,jsme stejní a jiní.......

(Jiří Pavlica)

... a dvě lidové písničky 

... a Jarmila Šuláková například ve Strážnici ...

... a vida, Jarmilu Šulákovou má rád také Mirek Topolánek ...