Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Krásná primiční mše nového kněze Vojty Radocha - video sestřih a několik mých slov

Vítám všechny příznivce mého rodného kraje i mého webu www.SlovackoDNES.cz z prvního ranního vlaku směr Slovácko - Praha (4.20 odjezd, díky České dráhy, vše funguje, včetně wifi připojení), tady jsem se pokusil sestříhat video, které jsem včera odpoledne natočil na primiční mši našeho nového lhotského kněze Vojty Radocha...

No, co si budeme říkat, bylo těžké se rozhodovat, co s nůžkami "sešmiknout", co nechat, co vynechat, však vy, co jste byli na Antonínku, sami víte - když jsem se s některými z vás bavil, slyšel jsem, že se vám líbila atmosféra celého odpoledne, včetně toho, jak Vojta vtipnými poznámkami komentoval některé situace.

Celý sestřih dám později na youtube a na svůj web SlovackoDNES.cz, na který dám později i rozhovor s novým knězem. Rád bych se k tématu nových knězů vrátil v širší podobě také na webu Aktuálně.cz, kde už několik let pracuji. Pokusím se publikovat také několik fotek, kromě točení vide jsem i fotil...

Na tomto videu jsem se snažil zachytit také hodně tváří přítomných, uvidíte a uslyšíte všechny muziky i zpěváky, uslyšíte také ukázku z poděkování Vojty rodičům a dalším lidem, stejně jako děkování směřované k němu. V několika slovech se vám představí také několik dalších novoknězů. Povídal jsem si i s některými lidmi z Valašských Kloubok a okolí, kde Vojta slouží, i ty uslyšíte na videu.

Co dalšího napsat nyní v rychlosti a stručnosti sem na facebook? Samozřejmě, byla to krása! Tam, kde vládne duch dobré vůle, pospolitosti a obětavosti mnoha lidí, tomu snad ani nemůže být jinak!

Zvláště, když středem dění byl člověk, který má nepoochybně velkou naději být dobrým knězem, člověk veselý, dobrosrdečný a obětavý, navíc se smyslem ke zpívání i hraní. Však mi farníci z Valašska povídali o tom, jak si například mládež získal právě svým vztahem k hudbě i kamarádským chováním. Jsem předvědčený, že toto je hlavní poslání kněze, být co nejblíže k člověku, mít ho rád, mít na něj čas, pochopení i to správné slovo bez ohledu na to, s jakým člověkem právě mluví.

Osobně moc děkuji vám všem, s kterými jsem měl možnost se na Antonínku potkat a "pokecat". Zároveň so omlouvám vám, které jsem třeba v rychlosti nepozdravil nebo po pár vteřinách spěchal zase dál. Kdybych to bylo možné, nejraději bych se dal do řeči s mnoha z vás, zas a znova mě fascinuje atmosféra na Antonínku, teď byla snad ještě o něco silnější, bylo úžasné pozorovat, kolik lidí zůstávalo na místě ještě někdy kolem sedmé hodiny večer, kolik lidí si povídalo, zdravilo se, usmívali se na sebe, v dobrém se vítali či loučili. To je něco, co člověku zůstává v paměti ještě i po letech.

Chtěl jsem vás, kteří jste dočetli mé psaní až sem, poprosit o odpověď na jednu, no možná dvě otázky: Na kterého kněze ve svém životě vzpomínáte nejraději a proč? A druhá otázka, jak vnímáte současnou církev, přes co a koho ji vnímáte, v čem je vám blízká a naopak, u čeho máte výhrady?

Nechci do tohoto psaní "montovat" moc vážných slov, ale tak jak mnozí jiní vnímám také složitost situace, ve které dnes církev je. Nejde přitom jen o otázky ekonomické, které církev hodně tíží, jde samozřejmě také o to, jak se postavit k velmi růrznorodým pohledům na dnešní svět,což můžeme pozorovat také v různosti názorů českých i moravských církevních představitelů. A chtěl bych se zmínit ještě o jedné věci, když jsem si povídal s některými kněžími, které znám delší dobu, popisovali mi například to, jak moc také je zatěžuje byrokracie a různé další "papírové" povinnosti, takže někdy na lidi ve své farnosti nemají tolik času, kolik by sami chtěli.

Rád bych ale končil tím, co považuji za nejpodstatnější z pondělního Antonínka Léta Páně 2020. Tím hlavním pro mě byla obrovská radost i naděje, kterou si člověk spojuje s příchodem nového kněze.

Je přece fantastické, že se ještě takto dokážeme setkávat v 21. století, je povzbuzující, že lidé ve Lhotě i okolí dokázali svou obětavostí a pracovistí připravit něco tak pěkného, je velmi nadějné, že pořád je v lidech dost dobrého, když se dokáží sejít v takové pospolitosti.

Přes všechny starosti a problémy ve vztazích mezi lidmi můžeme nadále doufat, že svět, přinejmenším ten kolem nás, není zdaleka tak zlý a sobecký, jak si mnohdy myslíme. Žít s takovým pocitem, věřít v dobro člověka a tak se snažit polepšovat sám sebe, není vůbec málo. Převeliké díky tobě Vojto i všem dalším.

Radek Bartoníček (www.SlovackoDNES.cz)