Autor reportáže

Táááááááááák, hody máme za sebou a je čas se za nimi trošku ohlédnout. Zdaleka jsem nebyl všude, proto je mé ohlédnutí jen malým pohledem za třemi hodovými dny, které byly zaplněné aktivitou stovek lidí. O čem napsat nejdřív, cože v tom Huku puku na buben stojí nejvíc za zmínku pro dny i generace příští?

No, to se ví, že musím začít tím, co považuji na dění v každé vesnici či městečku za nej nej nej nejdůležitější. Co to je? No přece narození dětí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Onen okamžik, který je ze všech okamžiků ten nejkrásnější, nejšťastnější, ale přesto, vysvětlete mi to, stále méně a méně vídaný. Jak je to možné? Je skutečně zoufalé dívat se na jednotlivé obce a města a číst si, jak strašně málo dětí se tam rodí - ochota dnešního "moderního" člověka vdechnout život druhému člověku je pramalá. Proto...

Haló, haló, haló, oznamuje se, že v Hluku se narodily další děti - a to dokonce dvojčata!!! Hurá, hurá, hurá!!! A navíc - veřte, nevěřte!!! Jednomu z dětí dali rodiče jméno Vavřinec! Neuvěřitelné!!! Po mnoha a mnoha a mnoha letech dali rodiče dítěte jméno, které je zároveň patronem místního kostela - kostela sv. Vavřince!!! Radujme se tedy a nedivme se tomu jménu, vždyť je hezké a navíc naprosto ojedinělé. Prý není zapsáno v hlucké matrice jméno Vavřinec minimálně už od roku 1955! A navíc - poslyšte Hlučané i přespolní! Současný Vavřinec, Vávra, má vedle sebe svou sestřičku - Zdislavu. Jo, to je také přece pěkné jméno. Ptal jsem se o víkendu jejich tatínka, proč tato jména, a on mi řekl: "Chtěli jsme jména svatých patronů."

Radujme se proto společně s rodiči, mít děti, a mít dvojčata, je přeci požehnání! Navíc doma už čekal bráška - dvouapůl letý Toník. Antonín! Další patron! Taková událost přece musí být na úplně prvním místě, až potom může následovat zpravodajství z hodů.

Až bude Vavřinec se Zdislavou a maminkou projíždět v kočárku Hlukem, bude určitě ze svého kočárku pozorovat mnoho a mnoho zvídavých dívek, žen i tetiček, kterého ho budou i se setřičkou okukovat, usmívat se na něj a všelijak ho zkoumat, aby potom pověděly mamince, že je podobný na ni, na tatínka nebo nějakého pradědečka, kterého on si přece nemůže vůbec pamatovat. Kdysi jsem nad tém okukováním a opičkováním nad kočárky kroutil hlavou, ale dávno už vím, že na tom nic špatného není, protože všechny ty tetičky a třeba i strýčci tak vítají ve svém městečku nového občánka, o kterého budou jistě pečovat, starat se o něj, stejně jako se starají o všechny děti, které v ulicích potkávají. Není přece nad to, když se děti i dospělí znají, usmívají se na sebe, zdraví se, chovají se k sobě co nejlépe a pokud je třeba, dokáží si také pomáhat. Zrovna tam jde nějaký prcek! Pozor! Jdi opatrně, ať se ti něco nestane! A kde máš mámu? Zlatý byl ten čas, kdy bylo dětí mnoho a každé mělo také mnoho strýčků, kmotřenek a tmucháčků, a to se ví, mělo také rodiče - jedny, svoje a žádné jiné.   

Tak mi promiňte, že jsem nezačal přímo hodama, to začínám nyní. Dávám jednu videoukázku, kterou jste už možná viděli, dívalo se na ni už přes tisíc lidí. Natočil jsem ji na začátku hodů v pátek, kdy hody začali opravdu velkolepě - představením Slováckého divadla Rychlé šípy. Skoro plná sportovní hala, smích každou chvíli, nakonec aplaus. Dozvěděl jsem se, že nebylo jednoduché získat populární Slovácké divadlo, trvalo to nějaký rok a nakonec se to podařilo díky Hlučanovi Markovi Šuránkovi. Tak ho tady ještě zpomíním a děkuju za sebe i diváky! Natočil jsem víc videoukázek, jedna je i přímo ze šatny, ale tu nevím, jestli tady ukazovat - sám v ní totiž tak trošku účinkuji :)

Tady by správně měla být videoukázka s CM Falešnica, která hrála jak o dušu v restauraci sportovní haly hned po skončení divadla, jenže, to jsem  nenahrál, hospoda byla narvaná a já blbec šel domů. Tož, onom konstatuju, že muzika - jak je u ní zvykem - hrála až do rána. Teda, skoro do rána, skončila až na opakující se prosby personálu, který potřeboval chystat hospodu na ráno :) Mimochodem, móc dobrá hospoda, doporučuju třeba na obědy během týdne, velmi rychlá obsluha, výborná jídla, tento podnik každopádně dělá Hluku dobrou reklamu.

No, a dobrou reklamu samozřejmě dělá také kmotřenka Lekešová - oběd naší kmotřenky se také jmenovala první sobotní "akce", na které se skoro čtyři stovky hlasových krků sklánělo nad třemi výbornými jídly naší kmotřenky a dalších hluckých žen.... Můžete si pustit videoukázku, kterou jsme naschval natočil v plném pracovním tempu, abych vám ukázal i atmosféru, která panovala v zákulisí tohoto kulinářského svátku. Nakonec mi dovolte představit paní Lekešovou ještě jinak než jako kmotřenku: Haló, haló, představuji vám autorku knížky, která patří k nejúspěšnějším v České republice - pokud bychom porovnali náklady na vznik knihy a reklamu s výsledkem prodejnosti. Kuchařka paní Lekešové (a jejího manžela) má totiž úctyhodný počet prodaných výtisků. Přes 13 000 kusů! Tož, spisovatelé, teď řekněte, kolik jste prodali vy? :)

Á, další videoukázka, na které mi hodně záleželo. Chtěl jsem totiž ukázat i další ženy, které s paní Lekešovou vařily a pomáhaly jí. Loni jsem to neudělal a letos si říkal, že je ukáži, i kdyby nad Hlukem padaly trakaře. Takže se podívejte, kdo další pro vás připravoval mňam mňam jídla :)

Tak, toto asi neuhodnete. Do Hluku přijel pan Smatana z Českého rozhlasu, který natočil reprotáž. Dávám odkaz na reportáž a také jednu videoukázku - natočil jsem ho, když si zrovna povídal o nářečí. Možná by vás zajímalo, že pan Smatana celé prázdniny jezdí po České republice a dělá zajímavé reportáže, dnes například z leteckého muzea v Kunovicích. A hned ráno po hluckých hodech absolvoval docela náročný sportovní závod v Luhačovicích. TADY najdete jeho reportáž z Hluku.

Tady jsme stále ještě na domcích, kam přišla zahrát hlucká muzika Pohoda. Když začala hrát, moc lidí už před domky nesedělo, protože většina lidí už měla po jídle - to jen vysvětlení, že proč na videu nevidíte stoly moc zaplněné. Pohoda je jinak skutečně pohodová muzika, která se schází jen občas, ale vždy dokáže udělat radost - například chodí hrávat zdarma hluckým seniorům. 

Á, toto je zcela jiné téma. Tady jsem dělal rozhovor s výtvarníkem Romanem Muroněm ze Žarošic, který přijel do Hluku jako host. Věnuje se totiž zajímavé činnosti - vytváří hliněné obrazy, což je něco zcela výjimečného (a krásného). TADY se o něm můžete dozvědět mnohem více. Jeho práce zapadala do tématické výstavy, kterou připravil Laďa Šácha, hlucký patriot, odborník na slovácké ornamenty, ochránce přírody a velký příznivec tradic. Výstava se týkala půdy a kdo chtěl, mohl se dozvědět, jak nesmírně důležitá půda pro člověka je - a jak snadno se jí bohužel člověk zbavuje například na úkor ohromných hypermarketů. Rád bych také upozornil, že nedělní folklorní vystoupení dětí mělo jako téma půdu, to znamená, že děti zpívaly písničky, ve kterých se o půdě zpívá. Bohužel jsem u toho nebyl, ale moc by mě zajímalo, jaké písničky to byly. Když mi názvy pošlete, budu vám vděčný. 

Pořád jsme v sobotním hodovém čase, po dobrém obědě (po kterém vyhrávala hlucká kapela - doplním video) mohli zájemci u tvrze poslouchat zpívání dětí, doprovázených HCM Mirka Minkse a CM Šefranica. Natáčel hlavně Tonda Vrba, všech 19 videoukázek už jsem na stránky dával. Tady je dvacáté, natočil jsem poslední vystoupení dětí, kromě kluků z hluckého souboru Hluboček tady můžete slyšet nejlepší malé zpěvačky z Hluku a Uherského Ostrohu.  

Další šikovné děti - divadelníci! Tady jsem si s nimi povídal, abyste se mohli podívat, kdože tvoří slávu hluckého divadla a kdo určitě jednou obnoví i slávu dospěláckého ochotnického hraní v Hluku.  Nenechte se zmást, začátek videa je zpívání - potom už ale bude jen a jen povídání. Děti pod vedením Hanky Jackivové předvedly na hodech pěknou pohádku!

Teď uděláme skok v čase a přesuneme se do nedělního odpoledne před tvrz, kde běžel Slovácký festival dechovek. Dal jsem mu přednost před folklorním vystoupením hluckých souborů, které jsem v minulosti už několikrát natáčel, na internetu najdete řadu videoukázek. Tentokrát jsem si počkal na hlucké dechovkáře, u kterých jsem měl malý prohřešek. Jednou jsou totiž napsal, že hlucká DH Šarovec je složená spíše z mimohluckých muzikantů. Jéžinkote, to jsem neměl dělat, hrůza!!!!!! :) Proto jsem v neděli natočil video s jejich kapelníkem, který na videu jasně říká: "DH Šarovec je hlucká muzika, ve která hrají většinou Hlučané!" Slyšíte? Hlučané, Hlučané, Hlučané! :) Pokud chcete vědět ještě více,TADY jsou internetové stránky DH Šarovec.

Abyste "tú našu" dechovku poslechli, dávám i jednu videoukázku. A protože nemám rád jen video s klasickým hraním, vybral jsem ukázku, kde můžete vidět, jak se malý synek zpěváků těžko vyrovnává s tím, že nemůže být s nimi. Přišlo mi to milé a malý Viktorek se takové ukázce za deset, dvacet let, určitě zasměje. Takže - Šarovec a jeden mladík, který nechtěl a nechtěl od maminky :) Poznámka: video už funguje, omlouvám se, že jsem ho původně omylem zablokoval

Když dohrál Šarovec, zašel jsem si na košt vína a z tvrze pozoroval, kdy začne hrát další hlucká dechová hudba - Kosenka. Když jsem ji uslyšel, seběhl jsem dolů a nahrál ji také. Měl jsem v plánu udělat také videorozhovor s jejím kapelníkem panem Vavřínkem, což se nakonec podařilo - video dám později. Co ke Kosence? Škoda, že tato mladá kapela nevydržela pospolu a její členové se rozutekli do světa - což je ale vlastně dobře. 

Když už jsem tak točil a fotil "naše" Hlučany, řekl jsem si, že máme přece rádi i sousedy Vlčnovjany a natočil také jejich dechovku. Kdo chcete, podívejte se, na konci videa se už zpěváci pěkně drží i s diváky kolem ramen. A pokud jde o mladou zpěvačku - kurnik, Vlčnovjané, kde jste takovou krásku našli? Netočit video, už bych sem nafotil její pěkné portréty :)

Končím videoukázkou "nehluckou". V sobotním večeru jsem si odskočil do Blatnice pod Svatým Antonínkem podívat se na to, jak tam vypadá akce s názvem Blatnické búdy pod hvězdami. No, hvězdy nebyly, teplo také zrovna nebylo, ale hlavně, že byli návštěvníci. Panovala pěkná atmosféra, kterou jsem chtěl trošku přiblížit touto videoukázkou. Blatničtí vinaři se snaží, fanděme jim a zajeďte si za nimi třeba o víkendu - ještě pár víkendů mají rozdělené služby tak, že minimálně jeden  sklep je vždy otevřený.  

Tak, a jsme na konci. Je nedělní večer, sluníčko se už schovalo a v pěkném parku před tvrzí hrála hlucká folkrocková skupina Fragment. Moc hezky se poslouchala, ani se mi nechtělo jít domů. Jenže roční dcerka Barborka byla jiného názoru, a jelikož její názor je mnohem důležitější než můj, šlo se domů. Sedal jsem do auta, Fragment začínal hrát nádhernou písničku Proměny od Čechomoru a já věděl, že pro mě Svatovavřinecké hody 2013 definitivně skončily. Tak se všichni mějte a ve zdraví se opatrujte. Snad se všichni dožijeme slavné hlucké jízdy králů 2014. Tož, nasledanou na ní a následně tady na internetových stránkách...

Pokud chcete vidět i fotky, klikněte TADY - najdete mnoho fotek od Štěpána Mitáčka i Lukáše Baroně...

A když už jste u toho klikání, klikněte ještě TADY!  Podpořte tak nominaci hluckých internetových stránek v soutěži o nejlepší web. Jsou to velmi dobré stránky a podporu si zaslouží! TADY na webu města najdete také poděkování vedení města těm, kteří se podíleli na tomto krásném víkendovém veselí. Díky jim!

Omlouvám se těm, o kterých jsme se nezmínil nebo nenatočil videoukázku. Program hodů byl opravdu bohatý a nebylo možné být všude. Pokud máte ale nějaká vlastní videa nebo chcete na něco upozornit, pošlete mi to, rád to na web dám. Moc mě například mrzí, že jsem nebyl na nedělní mši svaté, slyšel jsem, že byla velmi krásná s nádherným zpěvem i muzikou. Bohužel, zrovna jsem vezl dceru na tábor a když se vrátil, bylo už po mši.

Jak vidíte, sluníčko už zachází (foceno nad Hlukem směrem na novoveské jezera a Buchlov) a hody odchází. Seděl jsem před setměním na zahrádce u hlucké tvrze a myslel na dvě věci -jedna z nich, ta první, je tak nějak "dámská". Obdivoval jsem chlapíka, kteří tuto příjemnou zahrádku mají za to, jaké našli k obsluze šikovné, mladé a pracovité kočky. Jednička pro všechny! :) Doporučuju podnik i obsluhu, ne nadarno tady o víkendi nenajdete volné místo! Chtěl jsem veškerý personál i vyfotit, už byste si je prohlíželi, ale všichni byli v takovém tempu, že nakonec foťák zůstal v batohu.   

A druhá věc, na kterou jsem myslel? Pozoroval lidi a říkal si, že on ten život přes všechny politické kalamity, katastrofální platy a nouzi o práci není až tak špatný - spíše naopak, stále je hodně důvodů k radosti. Přejme si tedy, ať se ve zdraví dožijeme hodů za dva, čtyři a třeba i dvacet roků! A samozřejmě - příští rok hlucká jízda králů!  

Nakonec ještě jedno mé osobní poděkování - zdá se mi, že patří právě sem. Chtěl bych VELMI poděkovat hluckým seniorům, kteří se scházejí každý měsíc na svém besedování na tvrzi - na internetu najdete mnoho mých videoukázek z těchto besedování. Právě tito senioři mi darovali 2 500 korun ve prospěch těchto mých internetových stránek. Neměl jsem možnost jim poděkovat, tak to činím takto. Peníze mi dali v obálce a já až doma zjistil, jaká částka je uvnitř. Vyrazilo mi to dech a do očí vehnalo slzy. DĚKUJU! Za peníze jsem koupil externí disk, na který můžu dávat mnoho fotek i videoukázek, které točím. Jak víte, tyto stránky a práce na nich není nikým financovaná, žádnou radnicí, krajem nebo reklamou, vše je na neziskovém principu. O to více si tohoto daru vážím - díky vám, hlučtí senioři!

RB   

Ps. Ještě doplním další videa a opravím překlepy - večer!