Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Občasný ZÁPISNÍK od října 2015 do dubna 2016 - z rodného Slovácka i Prahy, z novinařiny, politiky a občas i soukromí...

Vracím se k psaní svých občasných zápisníků, třeba vás v něčem zaujmou, inspirují, naštvou. Kromě mnoho a mnoha samostatných článků, fotek či videoukázek jsem se občas do takových zápisníků pouštěl, poprvé před deseti lety, naposledy někdy před dvěma - TADY můžete číst. Teď navazuji na psaní z konce minulého roku, kterého jsem zanechal, protože kvůli odchodu ze Slovácka do Prahy a Hospodářských novin s www.aktualne.cz na tento můj web času nezbývalo. Tak uvidíme, co mi čas dovolí v příštích týdnech a měsících...  

 

Psát veřejně zápisník je svým způsobem nesmysl, zejména, když žijete v malém městečku, natož tak třeba na vesnici, ve svém okolí nikoho takového neznám a nikomu se nedivím, že se do toho nepouští. Kolem nás je ale hodně lidí, z kterých jsem různým způsobem nadšený, kteří mě inspirují a o kterých také rád píši - však se k nim budu postupně dostávat.

 

RB

 

Ps. Příspěvky budu postupně doplňovat o další písmenka, fotky i videa, zatím platí, že více jsem na svém osobním facebooku nebo na facebooku svých stránek - odkazy znáte... 

 

DUBEN 2016  

Zase je příliš toho o čem by šlo psát, zkusím sem dopsal další věci v pondělí, jinak ale dávám stále nové příspěvky na fb, at už na osobní profil nebo na profil SlovackoDNES.cz.... O víkendu jsem přidal na obě místa několik nových příspěvků, před nedělní půlbocí jsem se vrátil z koncertu CM Harafica v Malostranské besedě v Praze, o čemž také napíši, protože cimbálka na tomto legendárním místě hrála asi poprvé v historii.... Dělal jsem po skončení rozhovoru i video rozhovor s uměleckým vedoucmí muziky a cimbalistou Petrem Gablasem, zkusil jsem i několik krátkkých ukázek z koncertu, který se tady setkal s hodně dlouhým aplausem a několika přídavky... 

 

10. duben - neděle  

Postupně se snažím tady na webu stále více informovat o blížícím se velkém setkání Lhot a Lehot v Ostrožské Lhotě, mé skorodné vesnici. Všichni jste zvaní, protože připravený program je opravdu pro každého, od malých až po seniory.... Celé setkání i přípravy bude točit Tonda Vrba, tady je jeho první video ukázka, na které zachytil kousek pracovní jednání Lhotanů... Jinak na pravé straně tohoto webu mám odkaz, po jehož kliknutí najdete všechny potřebné informace k tomuto setkání....

 

 

 

 

3. duben - neděle  

Rád bych sem dal dodatečně dvě videoukázky z března ze setkání, na kterých jsem byl moc rád... Na prvnímvideu jsem střihl tradici "nosení létéčka" v Podolí.... 

 

 

 

... a tady jsem zachytil pražské setkání všech, kteří mají rádi folklor, a každý měsíc se s výjimkou letních prázdnin scházejí na Folklorním mejdle v Praze.  

 

 

A ještě přidávám tři videoukázky, které natočil Tonda Vrba v pondělí v Kuželově, v moc hezké restauraci ve slováckém stylu, moc doporučuji k návštěvě! Na videu uvidíte velmi příjemnou atmosféru pondělního, velikonočního večera, kdy hrála HCM Kubíci a zpívaly především místní prima holky. Vědět o nějakém taxiku, jel bych do Kuželova okamžitě - a vám to na někdy příště také doporučuji! :)

 

 

 

 

2. duben - sobota

- Tak trošku klasický víkend v Praze, mám sice volno, ale stejně mám práci. Vstávám po páté ráno a připravuji se na rozhovor, který mě čeká v deset s předsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Ne, že bych si nedovedl představit lepší a zajímavější sobotní dopoledne, ala lepší termín jsme nenašli. Ještě před rozhovorem jedu pro dceru, která spala ve škole s dalšími dětmi na školní akci, a v deset jsem připravený před luxusním hotelem, z kterého je nádherný pohled na Prahu.

Šéf Topky má hned těsně v sousedství pronajatý malý byt sotva 50 metrů čtverečních, takže je zvyklý sedět právě v tomto hotelu... Nakonec je z toho skoro dvouhodinový rozhovor, ve kterém jsem se ho snažil zeptat na co nejvíce věcí, včetně několika nepříjemných věcí, které mu lidí dlouhodobě vyčítají. Však budeme moci posoudi, jak to dopadlo, až sem dám odkaz na rozhovor... Protože jsem vám slíbil, že budu ukazovat i zákulisí či podobu novinařiny, můžu každého pochybovaše ubezpečit, že rozhovor jsem dělal svobodně, bylo jen a jen na mě, jaké otázky panu Kalouskovi položím, jediným kritériem bylo, aby byl rozhovor co nejlepší a já se ho zeptal na co nejvíce problematických i aktuálních věcí. 

 

- Po skončení rychle spěchám za rodinou, která se šla podívat na půlmaraton, který nádherně zaplnil Prahu několika tisícovkami běžců, brzy ale jdeme do knihovny, kde usedám opět k práci - mám v týdnu napsat o historii i současnosti Lidového domu, ve kterém sídlí CSSD, takže hledám vše, co k tomuto je v knihovně, abych takto začal na celém tématu pracovat. Zároven hledám i knížky, ve kterých by se někdo zminoval o posledních letech CSSD, včetně kauzy Altner. Končím až ve chvíli, kdy děti zlobí natolik, že je třeba jít... Doma v práci pokračuji, pouštím se do přepisování dopoledního rozhovoru a zároven píši i jeden aktuální článek, ve kterém vycházím ze získaných informací.     

 

1. duben - pátek

Sice krátký týden, ale jsem rád, že je jeho konec, odcházím až po sedmé večer, občas se stane, že před odchodem se objeví něco, co je dobré ještě dát na web, v tomto případě si všímáme na fb advokátky Kláry Samkové, že ji vyhodili z Bloku proti islámu. Poněkud bizartní zpráva, protože Blok i Samkové patří spíš někde na okraj politiky, ale přece jen jméno Samkové je poměrně známé, takže nakonec píši v rychlosti na web o celé věci článeček.  

 

 

BŘEZEN 2016 

 

31. březen - čtvrtek

Vypuká kauza sociální demékracie, která prohrává soud s advokátem Altnerem a podle pravomocného rozsudku má zaplatit 337 miliionů korun! Je jasné, čemu se především budeme věnovat v příštích hodinách a dnech. 

 

30. březen - středa

Po celodenní práci možnost večerního oddychu, v divadelní kavárně Kolowrat v centru Prahy slaví narozeniny mladý syn velmi sympatických manželů ze Slováckého krúžku, který výborně hraje na housle stejně jako jeho otec. Poslechnout si v Praze lidovou muziku je vždycky potěšující, takže s velkou radostí vnímám krásnou atmosféru celého setkání - kdo chcete, najdete na mém osobním fb profilu malou videoukázku, kde jsem atmosféru zachytil... Rád bych se zmínil také o vinárně Blatničky, kterou mnozí Moravané, a nejen oni velmi dobře znají, leží na cestě mezi Václavakým náměstím a Staroměstským náměstím, kousek mimo přímku, která tato místa spojuje. Vždy ve středu večer tady zní muzika a zpěv, spíše country styl, občas lidovky. Doporučuji se někdy stavit, já ve středu tuto možnost využil.  

 

29. březen - úterý

- Ostrý nástup do práce po velikonočních svátcích, v Praze je čínský prezident, o jehož návštěvě jste si mohli číst všude možně obrovské množství informací. Prožil jsem úterní odpoledne v Lichtenštejnském paláci, kde měl čínský prezident setkání s premiérem Sobotkou a dalšími českými politiky. Všechny velké weby jedou on-line zpravodajství, náš web www.aktualne.cz není výjimkou, na různých místech Prahy i v redakci se na tomto zpravodajství podílí několik lidí, a myslím, že náš web přinesl čtenářům spoustu informací.

Novinářská práce se poměrně často sestává z čekání, což byl případ čekání na čínského prezidenta, nakonec byla největší možnost ho slyšet při setkání s primátorkou Prahy, kdy pronesl i projev a poté chvíli zůstal na skleničku vína. Tady byla také možnost jej vyfotit z bezprostřední blízkosti, takže pro zajímavost přidám několik fotek...  Pokud jde o slova, která čínský host pronesl v Lichtenštejnském paláci, stejně jako později na Ekonomickém foru, zaujalo mě, jak moc mluvil o rozvoji Cíny, ale ani jednou nevzpomněl lidská práva, svobodu lidí, nedovedu si představit, jak lze rozvíjet nějakou společnost, když práva jedinců jsou velmi tvrdě potlačovaná - což je případ Cíny.  

 

28. březen - pondělí  

Těžko, přetěžko se mi odjíždí ze Slovácka do Prahy, je zbytečné k tomu cokoliv dodávat. Přede dveřmi zní muzika, a když otevřeme, vidíme koledníky z Nivnice, kterým jsem za návštěvu velmi vděčný.  

 

 

 

26. březen - sobota (návrat k zápisníku po několika měsících)

Říkám si, že bych sem mohl občas dávat příspěvky o své práci, tedy o novinařině. Ne ani tak, abych ukazoval sebe, ale hlavně, abych vám zkusil tuto práci přiblížit, protože, když slyším lidi mluvit o práci novinářů děsím se často jejich neznalosti či - promiňte mi to - hlouposti. Ale nevyčítám jim to, politici se do nás navážejí stále, takže není divu, že lidé mají takové znalosti a představy, jaké mají...

Pro začátek úplně nej, nej, nej základnější informace. Tento "stolík" jsem vyfotil, protože právě k němu se postavím každý pracovní den v 9.00 já a moji kolegové, kteří pracujeme v domácím oddělení Hospodářských novin a webu www.aktualne.cz. Stojí nás tam přiblližně deset a náš úkol je svým způsobem "snadný". Náš šéf od nás čeká, že nabídneme do novin nebo na web článek, ve kterém budou co nejzajímavější, nejdůležitější a nejaktuálnější informace z oboru, který máme na starosti. Tedy, já bych měl říci na poradě takové informace z dění v politice, tedy z parlamentu, vlády, politických stran, z Hradu...

Jestli si někdo myslí (a že takových lidí je, ach jo, ach jo), že mně nebo kolegům někdo od majitele říká, co můžeme a nemůžeme psát, tak takto to opravdu nechodí, nejsem v nějakém malém moravském městě s velkopodnikatelem a senátorem, který do svých novin ještě nikdy za ty roky nepustil jediný kritický řádek :) V novinách typu HN záleží prostě na šikovnosti, kvalitě, štěstí novináře, jaké informace dokáže získat či poctivou prací rozpracovat.

Jinak bych řekl, že ten stůl je plné novinářského potu, protože každé ráno se hodnotí noviny předešlého dne, plus člověk musí říci, co bude dělat během dne, v takovém stylu práce se fakt nejde flákat... Upřímmně řečeno i napsáno, dělám novinařinu od roku 1991 a nepamatuji si moc pracovních dnů, během kterých bych se flákal... Dnes toho s odstupem času občas lituji, mohl jsem zažít v životě víc radosti a pohody, na druhé straně, co už teď, zejména, když má člověk tuto práci rád a každý den končí v šest, sedm, osm večer, že jo? :) 

To asi pro začátek o novinařině stačí, pokud budu mít čas, síly a chuť, postupně bych vám novinářskou práci i politiku přiblížil víc a víc, třeba parlament, vládu, některé ministry, poslance, uvidím, zdá se mi, že to má smysl, protože největší hloupost jenadávat na novináře nebo politiky, zajímat se o dění jen povrchně a myslet si, jak je to chytrý postoj, nezlobte se - já vás mám aj tak rád :)  

  

 .... moje práce, redakce, sídlo Hospodářských novin a dalších redakcí, webu www.ihned.cz, www.aktualne.cz, Respektu, Ekonoma apod....

  

 

 

  

... za tuto fotku mi asi žena nadá, tady bydlíme - jó, je to pavlačák s malým bytem a nedá se s velkým domem a zahradou na Moravě srovnat :) 

 

 

 

Tady přidávám dnes v sobotu 26/3 2016 příspěvky, které mi teď padají k rukám, postupně jich bude víc a víc....

Nejdříve chci upozornit na svou skoro rodnou dědinu Ostrožskou Lhotu, kde to jen jde, upozorňuji na tento web, TADY klikněte, kde se dozvíte vždy aktuálně vše o červencovém setkání Lhot a Lehot, půjde o moc pěknou akci nejen pro Lhoťany, tož dojeďte!!! 

Tady autor webu Staňa Dufka natočil zajímavé video, díky!

 

 

Co nového u Vlastika Ondry a Folklorní akademie?

Samozřejmě, rád a často alespoň odkazy podporuji projekt Folklorní akademie, který tvoří především Vlastik, takže opět dávám odkaz - TADY. Jsou tam další nové věci, mrkněte!!! Jinak doporučuji Vlastika Ondru TADY na fb, má stále nové příspěvky, které skoro ani nestíhám sledovat :) 

 

Co nového u Tondy?

Nejdříve dávám jednoz jeho nejsmutnějších, ale i nejkrásnějších psaní, co jsem našel na jeho facebooku: 

Smutná zpráva z mobilního hovoru: "Strýcu, včera nám umreu taťka, umreu v Blatnici ve vinohradě... Mohéu byste nám dat nějaké video za jeho života, keré máte? Vzpomínáte si, jak ste ho točiu pred pár rokoma?...Mamka prosí, zda nám možete natočit pohreb, aj jak bude ležat v truhle, prostě šecko. Možete uděaut pri tom aj rozhovory, jaký byu pracant u Sečkára v pružinárně. Vedúcí na pohrebě určitě bude...", volau ně do Prahy Jenda Kubík, synek nebožtíka, ze známého cigánského rodu na Velicku, tohoto času žijúcí ve Veselú nad Moravú. Dneskaj ke mně prišéu osobně dom, ujistit sa zda prídu. "Zajtra kopeme hrob, dojdete takéj, strýcu?..." Dondu a budeme aj zpívat a doprovázat Kubíkovu muziku, primáš Pavel už ně takéj volau. Nebohý Tonda Kubík byu o dva roky starší jak já. Chodiu se mnú aj do velické školy. Byu to príjemný kamarád, jako jeho bratr Pavel. Vzpomínám si, jak sem ho používau pri našich dětských hrátkách jako koňa, dyž ňa nosiu na zádoch v súbojoch proti rovestníkom. Byu silný v nohách... Pavel odešéu na druhý svět hodně muadý, měu asi kolem 10-12 rokú. "Jendo, dondu a počítau sem s tím, že na pohrebě taťky ve stredu budu, ale nečekau sem, že s kamerú..." Utvrzuju ho podáním ruky se vzkazem, nech to vyrídí mamce. Jen si nějak neumím predstavit já kopat do hrudy poslední místo odpočinku mojému tatínkovi... 

 

 

 

 

 

TADY Tonda založil na facebooku stránky o Zpěváčkovi Slovácka

 

 

Velmi pěknou akci uspořádala ke konci března Jihomoravská komunitní nadace, tady je odkaz na článek i  fotky - bohužel jsem byl v Praze, jinak bych se rád účastnil...

Ze Slovácka až do Japonska: na cimbál a flétnu zahráli v kroji i kimonu 

TADY jsou fotky  z této akce

 

A ještě  zajímavé Tondovy články:

Organizace dětských pěveckých přehlídek na Slovácku se dočkala vyjasnění

První krok. Postup do Zpěváčka má po letech nejasností pravidla

Zpěváček Strážnicka ve výsledcích 

Lipovské ohlédnutí za úspěšným Horňáckým zpěváčkem 2016 slovem i ve fotografii 

Umělecká vedoucí Velických Trneček Lenka Jochová k letošnímu Horňáckému zpěváčku 

Pátý ročník Horňáckého zpěváčka má oficiální plakát autorky Lenky Jurečkové 

100 let by se dožila lidová umělkyně Kateřina Staňková z Velké nad Veličkou 

Děcka ze Skoronic reprezentovala v předvelikonoční Praze a o vystoupení nemají nouze

V Kyjově -„Vyletěla holubička" vstříc mladým pěveckým talentům už pošestadvacáté 

Mikroregion Ždánicka má odplesáno v krojích za účasti komisaře z EU 

V nejmenší obci na Hodonínsku se koledovalo ve velkém 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

Před 14 dny jsem byl v Podolí, kde obnovili ve velmi hezké podobě nosení létečka... Svá videa jsem ještě na web nedal, ale jiní už jo, tady jsou odkazy...

 

... reportáž v České televizi...

 

 

 

... velikonoční hrkání...

 


 Od 20. listopadu 2015 do 26. března 2016 jsem zápisník tady nepsal!!! 


 

20. listopadu - pátek

 

Vernisáž obrazů Lenky Jurečkové v Blatnici pod Svatým Antonínkem - čtenáři z našeho regionu vědí, že Lenka malířka je ta dívka vpravo a vlevo je další Lenka, tentokrát Lenka Fojtíková, starostka Blatnice... Jsem rád, že jsem je takto společně potkal, znám je obě léta a oba jejich životní příběhy by stály za vyprávění, protože ani jedna nešla a nejde po lehké cestě.

Prvně jmenovaná Lenka po rozchodu se svým prvním mužem pendluje mezi Prahou a rodným Bzencem, dosti s vyplazeným jazykem se snaží pečovat co nejlépe o své tři děti i manžela, a k tomu ještě maluje v každé volné chvíli. Dcera bzeneckých kantorů, kteří ji měli dopoledne pod přísným dohledem ve škole a odpoledne ji vedli k práci ve vinohradu, toužila po vysoké škole a učení na ZUŠ ve Veselí nad Moravou po životě v Praze, kam se nakonec dostala. Dnes zažívá podobný pocit jako já, který také hodně cestoval mezi Prahou a milovaným rodným krajem - je šťastná v tomto kraji, ale zároveň se maloměsta bojí a k životu potřebuje "útěky" do  velkého města. Rozumím jí v tom stále více.  

Druhá Lenka se rozhodla "bojovat" na domácím poli, myslím, že je jen velmi málo lidí jako ona, protože z pozice novinářky se přesunula na post starostky, což je skoro neuvěřitelné, a já se přiznám, že jsem jí to nedoporučoval. Stát v čele vesnice je strašlivě těžké a v Blatnici možná ještě o nějakou tunu těžší. Přesto se rozhodla před touto vahou neutéci a zatím, na dálku, mi přijde, že se jí daří a určitě se i se svým místostarostou mají už čím chlubit. Často potkávám starosty, na kterých vidím, jak je vedení obce poznamenalo a jak ztratili mnohdy o lidech iluze, jsem proto velmi zvědavý, v jakých pocitech Lenku potkám po skončení celého volebního období. Zatím bych řekl, že je ještě plná radosti z toho, co se podařilo a daří, a těšení se na to, co přijde.  

 

 

Ještě jednou jedna  Lenka, tentokrát s Frantou Pavlicou, myslím, že na Slovácku neexistuje člověk, který by ho neznal. Pokud někdo takový je, TADY o něm najdete mnoho informací, hodně zajímavý chlapík, muž mnoha profesí s dobrosrdečnou povahou, který má díky tomu spoustu a spoustu přátel. Shodou okolností měl vernisáž den před vernisáží Lenky, bohužel jsem nemohl přijít a dát sem fotky, protože jsem byl v toto odpoledne v Uherském Hradišti na jiné akci. Mrzí mě, že jsem ho nevyfotil s jeho manželkou, která kromě jiného píše "odlehčené" divadelní hry, které mají na Slovácku obrovský úspěch, myslím, že se paní Pavlicové v tomto nikdo nemůže rovnat.

Vždycky mě zajímalo, jak je  to možné, že dokázala takto najít cestu k divákům, a když jsem si s ní nedávno povídal, měl jsem pocit, že kromě talentu a pracovitosti je to jedna důležitá věc: pochopil jsem, že se na život kolem nás nedívá s žádnými růžovými brýlemi, nemá o nás, moravských Slovácích, nebo možná celkově o lidech, žádné přehnané iluze a dokáže velice dobře vystihnout povahu lidí i povahu doby. Takže na její představení jsou hlediště zaplněná lidmi, kteří se chytají za břicha a možná někde v koutku duše cítí, že tam na jevišti jsou oni sami - a abych se nevyčleňoval, tam na jevišti jsme my sami, se všemi ctnostmi a ještě více nectnostmi.   

 

Ještě dva snímky z vernisáže. Na prvním jsem zachytil pamětní knihu, podle které můžete poznat, k jakým mají k Lence Jurečkové vztah její příznivci na Slovácku, má jich tady opravdu hodně, ke všem se snaží chovat co nejlépe a každému se snaží vyhovět, hodně maluje obrazy i třeba trička, občas mám ale obavu, aby svým tempem až příliš neunavila k vyčerpání samu sebe... A ti muzikanti, jsou členové CM Ohnica, výborná muzika, která je v tomto období v plném rozjezdu, vystupuje na jedné akci za druhou, přichází s novými nápady a projekty... A ten klučina v popředí je Lenčin brácha Pavel, také žil a pracoval v Praze, nakonec se ale usadil s rodinou ve Zlíně a pracuje na manažersaké pozici v Autopalu v Hluku.   

 

TADY ještě dávám video záznam z této vernisáže, jen upozorňuji, že bylo točeno na mobil ...  

 

19. listopad - čtvrtek

 

Další příjemné setkání, výborná akce, beseda se spisovatelkou Ivanou Březinovou, jednou z nejůspěšnějších spisovatelek dětských knížek posledních let. Čekal jsem, že přijde více rodičů s dětmi, ale tak nějak klasika, zvykám si, že zájem o kulturu, čímž nemyslím například košty vína nebo pojídání ovárků, je docela slušný, ale mohl by být mnohem a mnohem větší.

Dojmů jsem měl mnoho, co ale vzpomnět v největší rychlosti a stručnosti? Třeba to, co vidíte na fotce, chlapík s harmonikou Vlastik Ondra, učitel a zástupce ředitele na bánovské škole se rozhodl, že spisovatelku překvapí písničkami, protože ona kdysi byla na besedě s žáky jejich škole - jak nesmírně zajímavě se Vlastik dětem věnuje, doporučuji všem kantorům o rodičům k nahlédnutí na webu školy nebo souboru Nivničky, který vede už od roku 1992.

Vlastik tedy vzal chlapy ze souboru Boršičané, který rovněž vede s Víťou Hrabalem, a těsně před koncem besedy začali chlapi i s dětmi zpívat. Bylo to nečekané, velmi překvapivé, nádherné a dojemné. Kdybyste byli na místě nebo v uších slyšeli ony písničky, rozumněli byste mi mnohem více, já si znovu a znovu uvědomoval, jak ohromnou sílu má lidová písnička, jak pohltí srdce člověka a jak moc na něj dokáže působit. Přál bych vám v těch chvílích v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti být, navíc akustika v těch místech je parádní. Bohužel mám opakovaně pokazený foťák s kamerou, takže jsem tyto chvíle nemohl zachytit. Ale i kdyby, mohla by to kamera zachytit? Byť často točím, stejně si pak říkám: ba ne, člověk nesmí sedět u počítače a dívat se na videa, to není "vončo".  

Zajímavá byla také samotná beseda s paní Březinovou, bylo vidět, že jí kromě psaní nedělá potíže ani povídání, což je pro posluchače jen dobře. Nejsilnější moment? Pro mě chvíle, kdy začala číst ze své knížky, kterou napsala o lidech trpících Alzheimerovou nemocí. Slova, která četla, sem později vám, protože ty vám řeknou nejvíce.... Vždycky jsem měl pocit, že psaní pro děti je něco méně, možná je to skutečně lehčí, nevím, ale určitě je ohromně důležité psát pro děti a umět psát tak, aby čllověk děti zaujmul. Tak nekonečně moc jim můžou dát knížky do života... Však to byl také hlavní důvod, proč jsem na besedu šel, naše desetiletá Anička se do knížek zrovna nehrne, a tak hledáme každou cestičku, jak ji ke čtení přivést. A setkání s živou spisovatelkou určitě jednou z takových cestiček je. 

 

 

  

17. listopad - úterý 

 

Jedu s Aničkou na otočku do Prahy, ráno v šest ze Starého Města, návrat ve stejný den v devět večer. Náročná cesta i den, ale věřím, že má smysl. Jediným účelem je seznamovat ji s historií, povídat jí o lidech a událostech, snažit se, aby se těchto míst mohla dotknout, být na nich a tak více historii porozumněla. Věřím, že to dělá spousta rodičů a prarodičů, je asi zbytečné o tom psát více.

Přijdou mi často legrační rodiče, kteří si stěžují na školu, když jejich děti neznají mnohé historické věci, často věci, která se udály před pár lety. Naposledy jsem takové stížnosti na školu slyšel ve Vlčnově, kde byla v neděli debata s kardinálem Dukou. Stoupl si nějaký člověk a ohnivě si stěžoval na to, jak jeho vnuk i mnozí mladí lidé toho ví málo u událostech, které se staly. Jistě, měl pravdu, ale nepatřím k těm, který si myslí, že většinu dětí naučí škola. Možná je v tom i kus mé nedůvěry ke školskému systému, kde naprosto neuvěřitelně převládá biflování datumů a hesel snad od Marie Terezie, ale tak nějak jsem přesvědčený, že nejdůležitější jsou rodiče a rodina, a akž potom, někde hodně daleko je škola - možná bohužel, možná bohudík.   

Pokud jde o fotky, jedna je samozřejmě z Národní třídy od pamětní desky, byla tak moc hezká atmosféra (na rozdíl od příšerné manifestace na Albertově) a moc mě potěščilo, když jsem viděl celý den dlouhou frontu lidí, kteří chtěli zapálit u této desky svíčku. Bylo to povzbudivé i nadějné, a naděje je právě proto, co bych přál budoucí generaci nejvíce... Druhá fotka je od Národního divadla, běžel tak výborný program, opět obrovské množství mladých lidí, Aničku jsem vyfotil u zdi, na kterou bylo možné psát zcela svobodně cokoliv, co člověk chtěl. Krásné, a opět - nadějné - místo plné naděje a víry, že na tom s mladou generací nejsem zdaleka tak špatně, jak se může zdát. Byť, jasně, samozřejmě, Praha je svět sám o sobě, stačí z ní vyjet, stačí zajít kdekoliv třeba na Slovácku, a člověk padne s náladou o tisíc stupňů níž. 

 

  

 

 

16. listopad - pondělí

 

Krásná fotka! Díval jsem se na ni stále a opakovaně, a nakonec si ji přefotil, a jak vidíte, dávám jí místo úplně nejdůležitější, hned první. Naši předci sice žili v mnohem horších podmínkácjh než my, něměli ani špetku z těch ohromných peněz, které dáváme na asfalt nebo domy, ale rozhodně měli víc citu pro krajinu a prostředí než my. Myslím, že velmi dobře to ukazuje tato pěkná fotka, nádherně obohacená onou dvojicí a pejskem. Kampak asi šli? A spěchali někam tak, jak spěcháme my? A stěžovali si lidé, že museli tehdy chodit po takové cestě a všímali si každého neupraveného milimetru asfaltu před baríkem, jak si dnes stěžujeme my? A co ten plot vedle? Nějak padá! Rychle opravit, nebo ludé v dědině budú mnět téma na pomlúvání :)

 

 

Ta první fotka je z Boršic u Blatnice a patřila mezi velké fotky, které byly rozvěšené po tamním kulturáku v pondělí večer, kdy už pravidelně pořádají v Boršicích Predkaterinskou zábavu, což je vlastně předhodový folklorní večer, na který o víkendu navazují samotné hody. Jezdím na tato setkání rád a rád na něj vzpomínám, byť před příjezdem si vždycky říkám: přijdou vůbec nějací Boršičané, a kolik z nich vypraví své děti na hody?

Nikdy to nejsou velká čísla, a také propto dávám tuto fotku, která je ze všech nejpodstatnější. Jsou na ní totiž mladí Boršičané, kteří letos "táhnou" hodovou tradici dál věkem, je jich hrstka, nepatrná hrstka, ale díky za ně, pokud slovácké vesnice ztratí tradice, přijde o setkávání, zapomene písničky, potom ztratí takřka všechno. V pohybu kluků byla cítit nejistota i nesmělost, ale o to vůbec nejde, a nijak to nevadí, jsem přesvědčený, že na toto své první veřejné vystoupení budou rádi vzpomínat až do smrti, stejně jako na celé hody a tisíckrát se k nim budou vracet ve svých vzpomínkách, ať už je budou povídat svým dětem nebo někomu jinému. Je strašná škoda, že další mladí Boršičané se nepřidali, tak snad nenechají v Boršicích hodovou tradici zkapat a nebudú sa místo toho dívat otupěle na televizu. 

TADY je video ukázka ze zábavy od Tondy Vrby... 

 

A moc se mi líbilo, jak členové mužského sboru Boršičané se snažili kluky a holky podpořit svým zpěvem a muzikou pod pódiem. Pro mě to byl jeden z nejsilnějších zážitků večera, krásná atmosféra.  

  

  

 

V Boršicích vždycky dokáží povýšit "Klasický" folklorní večer na zážitek, který dá člověku hodně do dalších dnů a možná i do dalšího života. Tentokrát si pozvala spisovatele Josefa Holcmana, který je profesí soudce, ve Zlíně má už mnoho let na starosti "soudcování" rodičů, kteří se přetahují nebo i nepřetahují o děti, takže námětů na psaní "neúrekom". Těžko říci, jak jeho vystoupení působilo na přítomné, já, stejně jako mnozí jiné, jeho knížky, čtu velmi rád a často se k nim vracím. V Boršicích jsem ale cítil, že nejsilnější jsou okamžiky, kdy někdo vypráví příběhy, a Holcmanovy knihy jsou plné příběhů. Žádný sentiment nebo lidový humor, který autoři tak často cpou do knížek o Slovácku, ale tvrdá realita života, drsné osudy lidí, bezcitná, ale někdy také laskavá tvář lidí či vesnice, to jsou kromě jiného Holcmanovy knihy - a bylo moc dobře, že právě on povýšil tento boršický folklorní večer. 

 

 

 

 

 

15. listopad - neděle

 

Kardinál Dominik Duka ve Vlčnově. Myslím, že se zrovna zdraví s "našim" poslancem ze Strání, Ondřejem Benešíkem, nadějným politikem KDU-ČSL, který to možná v politice ještě dotáhne dál. Příliš slov asi nenapíšu, názory kardinála pro mě byly těžkým zklamáním, v názorech jeho a prezidenta jsem neviděl takřka žádný rozdíl, ale nechci tady a teď příliš vnášet politiku, snažil jsem se být ve Vlčnově hlavně jako novinář, nahrál jsem i celé Dukovo vystoupení na odpolední besedě a najdete ho na mém webu - byť mám k jeho názorům výhrady.

Když bych to vzal z té lepší stránky, mohl bych se "radovat" z toho, že lid konečně "splyne" s církví, nelíbilo se mi, když "lid" časzto velmi hloupě kritizoval církev například za restituce majetku, takže hurá, teď už "lid" nebude na církev nadávat. Při pohledu na běh světa, nebylo nikdy dobře, když spory kolem náboženství vedly k šílené nenívisti a zvěrstvům mezi lidmi, a děsím se časů, kdyby se něco z toho mělo vrátit. Bez ohledu na to, jestli v této nenávisti šlo o křesťany nebo muslimy. Házení lidí do jednoho pytle jen proto, že se hlásí k nějakému národu či náboženstvívždy končí strašlivě... A já cítil a slyšel ve slovech kardinála pramalálo snahy něco takového nepodněcovat. Nezlobte se na mě za to, moji bratři a sestry v naší katolické církvi. Hledám inspiraci, příklad a naději u jiných katolíků či zástupců dalších církví... Nejsem politik, nemusím se nikomu podbízet tak jak to vidím u drtivé většiny politiků, včetně těch na Slovácku...  

 

 14. listopad - sobota

 

Touto fotkou můžu vlastně navázat na předcházející fotku Dominika Duky a svůj komentář. Tato dívka je židovka, a v sobotu dopoledne seznamovala zájemce v nejlepší kulturní kavárně na Slovácku Ulité Kafe v Uherském Brodě s tím, jak vypadá takový židovská košer snídaně. Jel jsem na toto setkání, povídal si s ní a nakonec udělal i video rozhovor, protože jsem chtěl podpořit a ukázat, jak je nesmírně důležité vnímat všechna náboženství, protože člověk zjistí, že absolutná většina touží po stejných věcech a ideálech bez rozdíly víry, barvy nebo národnosti. Když vidím dnes, jak roste nenávist vůči lidem jiné víry, vždycky pomyslím na to, jak se vytvářela nenávist vůči Židům, která skončila šíleným holokaustem...  A stačí se začíst do historie a moc dobře zjistíme, že bylo jen málo lidí, kteří se v té době snažili Židům pomoci a zachovali si zdravý rozum - své černé svědomí v tom mimochodem měli i mnozí církevní představitelé. Bohužel, lidstvo je nepoučitelné a snaha rodičů učit své děti historii naprosto minimální, protože sami mnohdy tuto historii neznají. 

 

 

Toto je pan Ludvík Holčík z Kunovic, jsme rodina, moje sestra si vzala jeho syna Dušana za manžele a narodila se jim dcera Dajánka, ze které je dnes už velká slečna. Syn Dušan bohužel už před léty tragicky zemřel a všichni na něj často vzpomínáme. Pana Holčíka jsem vyfotil a dal sem z toho důvodu, že pro mě je to takový ten - v dobrém slova smyslu - klasický slovácký obětavec, který má rád místo, ve kterém žijeme, rád pro něj něco udělá, rád je ve společnosti svých kamarádů, rád něco dělá, prostě pracovitý a dobrosrdečný člověk, svým způsobem ještě stará škola, díky které je ještě docela často radost na Slovácku být. Zpívá v mužském sboru, hodně se snaží dění v Kunovicích dokumentovat, pomáhal s výstavami fotek k Jízdě králů, byl členem historické komise, než přestala existovat.

Tady jsem ho zachytil, když odcházel z akce s názvem Slovácko v tradici, pěkná akce, na které bylo možné vidět řadu lidových tvůrců, nemusím psát, že na našem Slovácku je jich nesrovnatelně víc, než v kterékoliv jiné části republiky - což také o něčem svědčí. Udělal jsem pár dalších fotek i nějaké videoukázky, dám je na internet. 

 

 

 

 

 

13. listopad - sobota 

 

Toto video jsem ještě sem na stránky nedával, přiznám se, že ho mám rád a celý týden jsem přemýšlel, že na základě něho napíši komentář k teroristickým akcím, které se shodou okolností tento den odehrály v Paříži. Text se mi nakonec nepodařilo napsat, hodně jsem se s ním natrápil, tak aspoň dávám videoukázku. Když jsem v sobotu nad ránem o událostech v Paříží myslel, měl jsem ještě v hlavě děti z tohoto videa a pátečního večera, šlo o zkoušku folklorního souboru Nivnička, kam chodí i naše dcery. Moc se mi líbilo, jak děti nacvičovaly vánoční písničky, atmosféra byla krásná... 

  

 

 

12. listopad - čtvrtek

 

Těšil jsem se na tuto akci, proběhla v knihovně v Uherském Hradišti a byla moc příjemná, jedno video jsem z ní už dával, přidám ještě druhé... Kdybych měl napsat jen fakta, šlo jednoduše o to, že ta paní uprostřed vydala knížku o své rodné Žítkové s názvem Čarovný kraj a tohoto podvečera knížku poprvé představila. Nebýt ovšem dvou mužů kolem ní, knihy by nikdy nevyšla, ten vpravo, Mirek Šuránek z Hluku její vydání zaplatil, ten vlevo, Tomáš Ježek vzal rukopis do ruky, pročetl ho a postaral se o to, aby vznikla knížka a vyšla v jeho nakladatelství.  

Pokud ale chcete toužíte vědět více a hlavně chcete pocítit duši této knížky, kupte si ji, začtete se do ní, případně si počkejte na mou videoukázku, kde ukázky uslyšíte. Myslím, že je to moc hezká knížka, psaná s ohromnou láskou k rodnému kraji, žádná fantazie, smyšlenky, "jen" popis života a lidí, jak je autorka knížky zažila... Že jsem nenapsal ještě její jméno? Ostuda! Tedy, představuji vám paní Jiřinu Pilátovou ze Záhorovic! :)

Poprvé jsem na její jméno narazil před několika lety, tehdy jsem vyzval čtenáře svého původního webu www.Slovacko.org, aby psali příběhy a vzpomínky svého života, protože každý život je zajímavý a každý by měl být zachycený. Paní Pilátová napsala první vzpomínku na Žítkovou - nádhera! A proto jsem ji poprosil, aby psala dál. A jsem šťastný, že nakonec vznikla kniha!  

TADY jsem natočil i videoukázku z tohoto podvečera, přidám ještě druhou... 

 

 

Rád bych dal i tuto fotku a napsal k ní pár slov. V tento den, tedy čtvrtek, začínala na Velehradě akce s názvem Národní konference VENKOV, jejímž hlavním tématem byla půda. Téma venkova, jeho podoba, jeho ničení i tvoření mě velmi zajímá a moc bych chtěl toto téma "předávat" i co největší množství čtenářů - kteří potom třeba i díky tomu přispění k něčemu dobrému na svém venkově. Proto jsem se na dopolední jednání zajel na velehrad podívat, natočil jsem i nějaké videoukázky.

Po návratu mě ale přepadl nějaký depresivní stav, že stejně nemá smysl podobná témata na web dávat, lidi ve většině stejně zajímají kraviny, takže svým způsobem celé moje psaní, tento web a vůbec to, o co se snažím, je naprosto nesmyslné - měl jsem svůj život žít jinak, bohužel jsem to zjistil až po několika letech spěchání a psaní všude možně.

Pro alespoń hrstku lidí sem dávám odkazy na tři vystoupení, která se na velehradě venkova a půdy týkaly. Možná udělám i samostatný článek, ale fakt si myslím, že je to zbytečné, když dám článek s titulkem Gott budu mít čtennost asi tak tisíckrát větší a líp se mi budu shánět například reklama - kterou stejně nesháním, takže tyto stránky skončí mým vyhladověním :)

TADY mluví hejtman Stanislav Mišák

TADY starosta Modré pan Kovářík, řekl spoustu zajímavých věcí a Modrá je fakt pěkná dědina, nezastavujte se jen v archeoskanzenu nebo u ryb, ale jeďte až do dědiny... A na konci dědiny je taková útulná rozhledna, je z ní výhled na krásnou krajinu kolem...

TADY mluví pan Hrdoušek (viz foto) z Místní akční skupiny Strážnicko, rovněž jeho vystoupení mě moc zaujalo, obrázky s texty, které na videu ukazuje, jsem si o d něj vyžádal, poslal mi je a dám je ještě do samostatného článku. 

 

 

10. listopad - úterý  

 

Shoda náhod mě přivedla k tomuto klučinovi, on sám i místo stojí za pozornost, tak si říkám, že je sem do zápisníku dám. Ráno jsem jel a jel až za Břestek, a narazil jsem na Ing. Jana Bazalu, to je ten na fotce :) Nevím, jestli byste uhodli, jaký má vztah k té chatě za sebou, ale pokud tipujete, že je jeho, nejste tak úplně mimo. Tomášova přítelkyně je dcerou jednoho movitého podnikatele, který z dřívější menší hospody vytvořil tuto turistickou chatu, která je fakt dost dobrá. Ubytování uvnitř výborné, samotný vnitřní prostor stejně tak a o venku nelze říci také nic špatného.

Místo vám možná něco řekne, už historicky se tady desítky let zastavují turisté, kteří procházejí Chřiby, necelou hodinu odtud je Buchlov s Barborkou, do Břestku je to pár stovek metrů. Příroda je tady nádherná, můžete jít kilometry a nikoho nepotkáte, až nějak s věkem získávám k Chřibům vztah a fascinují mě pohledy, které se tady člověku "zjevují". Pokud chcete o Turistické chatě Pod Břesteckou skalou vědět více, klikněte TADY.  

 

Samozřejmě - Valenta :) Je třeba psát něco víc? :)

Vyfotil jsem ho na jeho akci v Uherském Hradišti s názvem Hledá se hejtman. Zajímalo mě, jak tedy onoho hledání hejtmana hledá, jaké jsou jeho nejnovější názory i co všechno padne na téma zdravotnictví, které bylo hlavním tématem hradišťského setkání. O tom všem jsem už svým způsobem TADY na webu před několika dny psal, nevím, jestli k tomu něco dodávat.

Moc Ivo Valenty sílí, málokdo se proti němu postaví, na Slovácku nikoho takového neznám, já osobně jsem dlouhodobě jeho kritik, byl jsem zvědavý, jak se předvede v politice, ale jeho politické názory jsou mi absolutně vzdálené. Přesto má smysl posloichat jeho slova a sledovat jeho činy, určitě neřekl poslední slovo, peněz má nepočítaně a jistě mu můžou pomoci v tom, aby svou moc ještě rozšířil. Teď má senátorský post za Slovácko, lidé ho budou volit tak dlouho, jak jim bude dávat peníze z grantů, ale myslím, že by to chtěl v politice dotáhnout dále než "jen" na post slováckého senátora. Teď má pro to naprosto ideální podmínky, lidé jsou vystrašení z muslimů a uprchlíků, Valenta velmi šikovně jejich strach využívá, nakoupil Parlamentní listy, které nemají se seriozním médie skoro nic společného, ale pro jeho účely jsou ideální. Navíéc se spojuje v politice s lidmi, kteří hrají na podobnou notu a určitě budou chtít uchopit co nejvíce moci v nejbližších parlamentních volbách.

 

 

8. listopad - neděle

 

Tak, toto místo možná znáte, rád bych pochválil místní personál za příjemné vystupování, řekl bych dokonce za velmi milé. Jestli si někdo myslí, že to je na Slovácku obvyklé, mýlíte se, seznam míst, kde se na vás při obsluze aspoň usmějí, by nebyl nijak dlouhý, tím jsem si jistý. O to více jsem byl překvpaený na tomto místě, řada z vás ho bude znát, Ranč Kostelany, před lety velkoryse vystavěné, a teď už spíše udržovaný, ale pořád vypadá dobře.  

 

 

 

 

A druhá pochvala míří do Babic, v neděli jsme tam byli s dcerami na pohádce, kterou objednala a z větší části zaplatila obec Babice. Už na fb jsem psal, že jsem za takové dědiny vděčný, divadelních pohádek se pro děti v našem regionu moc nehraje, přitom divadlo je pro děti velmi důležité. Babice si pozvaly agenturu, ve které jsou někteří herci Slováckého divadla, jak jsem slyšel, cena byla 15 000 korun, zájem lidí byl ale velký, viděl jsem, že dost lidí přijelo i mimo Babice. Klasika, dělejte něco někde, domácím se nikdy nezavděčíte :(  

 

8. listopad - neděle 

Rád bych sem dal odkaz na skvělou muziku, kterou hratí tito tři chlapíci, říkají si PONK, a nakěteří z vás o nich slyšeli. Když tak sleduji, co se dnes hraje například kolem lidové muziky, tak podle mediálního zájumu a pochvalných recenzí je PONK tím nejlepším, co dnes můžeme v této oblasti slyšet. Tri sice vychází z lidové muziky, řadu textů zcela jistě znáte, ale sami budete překvapeni, jaké aranžmá všemu dávají a jak hrají. TADY si PONK poslechněte a přečtěte si víc informací... 

Vzhledem k tomu, že jeden z muzikantů, Jakub Nožička, je z Uherského Ostrohu, čekal jsem, že první vystoupení Ponku bude tady, ale pokud se nemýlím, poprvé je pozvali Veselané a podruhé Broďané, právě v Uherském Brodě jsem je vyfotil. Bylo to na poněkud paradoxně na akci ochutnávání vegetariánských jídel, zajímavá akce, bohužel lidí bylo tak strašně moc, že v kině, kde se akce uskutečnila, nebylo k hnutí ani k dýchání.   

 

 

4. listopadu - středa

  

Moc rád bych vám představil také tuto dvojici, díky které se uskutečnila v tento den vernisáž na zámku v Uherském Ostrohu. Dejme přednost dámě, vpravo je kurátorka výstavy paní Magda Štachová, vlevo pan Vladimír Toman, autor obrazů. Na místě jsem natočil také video, takže nejlepší možná bude, když si na něj kliknete TADY.  Pan Toman je velmi zajímavý chlapík, většinu života žil na Hané, pak si ale pro sebe objevil Horňácko a už několik let žije v "chýši" v Hrubé Vrbce. Jeho ruce jsou ovšem nesmírně šikovné, však si jeho práci prohlédněte. Jeho výstavy jsou spíše výjimečné, jak mi řekl, nebýt úpornosti paní Štachové, žádná výstava by nebyla, ještě 14 dní před začátkem jí volal, že vystavování ruší - naštěstí na jeho slova nedošlo. 

 

 

Vernisáž byla v podvečer, večer jsem trávil v této místnosti na hlucké tvrzi, opět šlo o zajímavou věc, Hlučané měli přímý vstup do jednoho velkého digitálního rádia v USA, už jsem o tomto dával na internet pár řádek plus video, ale zasloužilo by si to více prostoru - snad někdy brzy. Když tak se podívejte na video, TADY na něj klikněte. Za pozornost stojí v tomto případě především ona paní na fotce, paní Kotačková, dělal jsem s ní velký rozhovor, protože podle mě byla ona vůbec první člověk na Slovácku, který se skutečně snažil lákat k nám cizince, dokonce bych řekl, že jich sem nikdo nenalákal tolik jako ona - hlavně Holanďany. Navíc měla roky v pronájmu Babí horu, její zážitky, mnohdy trpké o tom, jak se tehdy lidé chovali a jak Slovácko bylo "připravené" na turisty, by vydaly na knihu.

 

 

1. listopad - neděle

Významná událost, minimálně pro náš region významná, ale řekl bych, že bude zajímat lidi z celé zemi a mnozí z nich se určitě pži návštěvě Slovácka staví také u této sochy. Je na ní Jan Antonín Baťa, rodák z Uherského Hradiště, který se za svého života dočkal mnoho ústrků. Jen díky své rodině a několika dalším jednotlivcům se daří jeho jméno a dílo rehabilitovat, čehož součástí je i tato socha, která se odhalovala u řeky Moravy, jen pár kroků od míst, kde se narodil. Vedle sochy stojí Robert Hájek, který napomáhá rehabilitaci J. A. Bati, o kterého se začal intenzivně zajímat poté, co před několika lety koupil dům právě na místě, kde se Baťa narodil.

Moc vám doporučuji zajímat se o vše, co se týká Baťů, je to nesmírně zajímavé, konkrétně o J. A. Baťovi velmi nedávno běžel pořad v televizi, moc zajímavý pořad, podívejte se TADY. Případně se podívejte na video, které jsem při odhalování sochy natočil (TADY), nebo na rozhovor s Robertem Hájkem (TADY). Tento chlapík má navíc svým způsobem výjimečný podnik, klikněte TADY a vše se dozvíte. A nerad bych zapomněl na stránky, které o Janu Antonínu Baťovi dělá - TADY, prosím

 

 

 Tady budu doplňovat průběžně říjen a možná i nějaké měsíce předtím ...

 

Říjen 2015

 

V tomto zápisníku určitě budu šetřit informacemi ze soukromí, něco málo sem ale možná někdy dám, bude to ale spíš výjimka. Jako třeba nyní, kdy bych chtěl ukázat svou sestru, myslím, že za celých 11 lwet, co dělám své internetové stránky, jsem ji nikdy na web nedával... Je to zvláštní, potkáváme se málokdy, jednou za měsíc, za dva měsíce, když jsem bydlel v Brně, ona bydlela na Slovácku, když jsem odešel do Prahy, ona přišla do Brna... Má tam práci, která jí zabírá obrovské množství času, někdy mám pocit, že pracuje skoro pořád, věnuje se jako dětská sestra dětem na onkologii a já ji naprosto obdivuji, s jakým zaujetím a péči se o ně stará. Aby takovou práci mohla dělat, musela přitom ujít kus cesty, nejdříve si udělala školu bez maturity, potom několik let studovala, aby maturitu měla a mohla pracovat jako sesttra, a letos si ještě udělal bakaláře, což nebylo nic jednoduchého, jak se někdy v některých případech bakalářů stává...      

 

A dávám i tuto fotku, právě sem nás ségra pozvala na rodinný oběd, kterým slavila své narozeniny. Poznáváte? Asi jo. Jedno z vůbec nevíce navštěvovaných míst našeho regionu, Halda v Boršicích (dříve se psalo u Buchlovic). Fotku sem dávám proto, abych napsal, že jsem doceal "čuměl" jak pěkné místo to je, dřív jsem ho vždycky viděl od silnice, a říkal si, co ty lidi na jednom domečku s restaurací vidí. Jenže teď jsem přijel na místo a zjistil, že všechno podstatné se ukrývá za domečkem a proto není od silnice skoro nic vidět. Skutečně paráda, přilehlé stáje, venkovní posezení, zoo koutek, dětské hřiště, rybník, jedna, jedna, jedna, jedna. A za jedna bych dal i skvělé kuchyni a personálu. Jen maličké varování - pokud budete dělat rodinné posezení na takovém místě, musíte počítat logicky s tím, že soukromí moc mít nebudete, Halda je prostě v kurzu, restaurace bývá plná nahoře i dole, takže doporučuji jedno: blokněte si celou restauraci :) 

 

Z říjnu mě zůstala v hlavě i módní přehlídka, na které jsem udělal tuto fotku a natočil i videa, která jsem už dříve dával sem na své stránky. V paměti mám tuto přehlídku díky módní návrhářce Majce Zelené (uprostřed), která přišla se skvělými projekty, které napomáhají dětem v nemocnici. jak jsem už psal, kromě jiného navrhla a ušila šaty pro dětské sestry, šaty krásné, veselé, pohádkové. Hodně by potřebovala sponozory, díky kterým bym ohla dál a dál šít, aby bylo možné potěšit co nejvíce dětrí i sester. Tak si říkám, že třeba tomu napomůže i moje publicita,  samozřejmě je všude možně spousta "nenažranců", které zajímají jen a jen peníze pro vlastní potřebu, ale naštěstí je i nemálo movitých lidí, kteří rádi udělají dobré skutky - tak, tady je pro ně jedna z možností, jak takový skutek udělat.