Projekt 72 hodin

Nenapíšu vůbec nic nového, co si jistě mnozí z vás také myslíte, přesto mám ale pocit, že má smysl, abych se o své naštvanosti zmínil - byť to bude možná znít od novináře divně.

Nejdříve vám položím jednu otázku: Víte, co je to projekt 72 hodin? Slyšeli jste o něm, četli jste o něm, zavadili jste někde o informaci, která by se tohoto projektu týkala?

Skoro bych se s vámi vsadil, protože jsem přesvědčený - téměř nikdo, nebo vůbec nikdo z vás o tomto projektu nic neví, nic nečetl, nic neslyšel. Nezlobte se kvůli tomu na sebe, já jsem v úplně stejné situaci - jsem hlupák, který v minulých dnech četl, slyšel, nebo viděl v televizi mnoho zbytečností, počínaje vařením celebrit a konče nejnovějšími informacemi o Ivetě Bartošové, ale o projektu 72 hodin nic. A to si ještě myslím, že nejsem určitě žádný typický čtenář bulváru, Blesk zásadně nekupuju a nečtu, Novu a Primu sleduju výjimečně a na internetu se vyhýbám bulvárním stránkám. Přesto, hloupé a naprosto zbytečné informace dnes na nás číhají prakticky všude, nelze se jim vyhnout.

Jenže, co s tím má společného projekt 72 hodin? Když jsem včera na informaci o něm zcela náhodně narazil, okamžitě jsem si položil také následující otázku: Jak je to možné, že vedle mnoha, mnoha a mnoha informací všude v médiích či vůbec na internetu není o tomto projektu jediná zmínka, proč nemáme šanci se dozvědět, že právě o tomto víkendu běží projekt tří dnů dobrovolnické činnosti, proč se k nám nedostane informace, že každý člověk či skupinka lidí, nebo třeba školáků nebo různých spolků, mohla přijít s nápadem, jak vylepšit své okolí nebo pomoci někomu ve své blízkosti? 

To je přece úžasný projekt, nápad, myšlenka, jistě, ještě skvělejší je, když po těchto 72 hodinách dobrovolnických aktivit budou následovat další a další hodiny, ale stejně, na začátku může být právě projekt 72 hodin. Krásně na internetu zpracovaný, vysvětlený, graficky znázorněný. Má jen jednu "nepatrnou" chybu - skoro nikdo o něm nic nevíme.

Dovedu si představit, že zrovna takový projekt by mohl naši zemi "probudit", vyvést z naštvanosti a rozlobenosti, mohl by ukázat, že po celé zemi existuje obrovské množství lidí, kteří jsou aktivní a snaží se dělat mnoho dobrého pro své okolí.

Jsem absolutně přesvědčený o tom, že bychom o takových lidech a projektech měli vědět mnohem a mnohem více informací, než víme. Stejně tak jsem totiž přesvědčený, že naše země i lidé, kteří v ní žijí, jsou lepší než jaké je naše obecné mínění o lidech i zemi, v níž žijeme.

Samozřejmě, tato zem má mnoho problémů a sám o nich  často píši, kdybych měl ale o naší zemi něco napsat, byla by první slova tato: žijeme v krásné zemi v možná nejlepší době, v jaký kdy lidstvo žilo, a to s lidmi, kteří se chovají možná nejlépe, jak se kdy v historii chovali. Pokud budete mít jiný názor, naprosto ho respektuji, protože jsem si vědom, že na taovou věc můžou být názory naprosto rozdílné, ale mé přesvědčení je prostě takové.

Velkým problémem naší doby je to, že každý den jsme ubíjeni přehršlý špatných zpráv, a to v tak šíleném množství, že příští generace určitě budou nad našim sebemrskačstvím kroutit hlavami. Špatné, nebo ty naprosto zbytečné informace, jsou všude možně, uslyšíme je po probuzení a potom ještě mnohokrát během dne a celého týdne, mnohdy jsou to informace ty samé, jen stále opakované, navíc zatímco dříve jsme si je maximálně tak přečetli velestručně v novinách, dnes je máme v každém mobilu nebo počítači.

Nejsmutnější ze všeho mi přijde fakt, že máme sice nádhernou svobodu médií, která však svou roli pochopila tak, že budou tím lepší, sledovanější a zajímavější, čím méně dobrých zpráv pustí do éteru. Jsem jednoznačným příznivcem svobody médií, považuji za nesmírně důležité, aby mimo jiné hlídala každého, kdo má politickou či jinou moc, zároveň ale považuji jejich "oblibu" v negativních či bulvárních zprávách za prokletí dnešní moderní doby. Možná ale za to ani média nemůžou, můžeme si za to ze všeho nejvíce my sami a média jsou jen zrcadlem, ve kterém se možná dost neradi sami vidíme.

Poslední odstavec tohoto článku začnu větou v titulku: Nebičujme se tolika špatnými zprávami, potřebujeme mnohem více dobrých zpráv, žijeme v nejlepší době, v jaké zatím bylo možné žít, kolem nás je mnoho dobrých lidí a dobrých událostí, menších či větších, radujme se z nich, potěšme své srdce, věnume se svým blízkým, buďme se svými dětmi, užívejme si života, je to dar, jehož hodnotu nelze čísly zapsat a slovy vyjádřit.

Přeji vám pěkný víkend ... 

RB 

A pochopitelně přidávám odkaz k projektu 72 hodin - TADY je ...

... přidal jsem nakonec i jedno video, je ze včerejšího dne, z Charitního domu sv. Andělů strážných v Nivnici. Byl jsem tam se studenty oboru Sociální činnost Střední průmyslové školy a Obchodní akademie z Uherského Brodu. Právě na této škole, kde nyní pracuji, jsem se o projektu 72 hodin dozvěděl. Vzal jsem tedy kamerku a jel za studenty, potkal jsem tam i tuto dívku, Karolínu. Na začátku videa byla sice mým natáčením zaskočena, ale nakonec jsem poznal, že je to prima holka, která se snaží pomáhat druhým.